„Šest bodů? Asi jsme chtěli trošku víc,“ přiznává nejzkušenější útočník Dukly Marek Melenovský. „Ale bohužel, naši soupeři jsou kvalitní a my zatím taháme za kratší konec.“
Diametrální rozdíl je především mezi bodovým ziskem Dukly na domácím ledě a venku. Zatímco před svými fanoušky tým trenéra Petra Vlka dokázal porazit Litvínov (2:1 na nájezdy) i Karlovy Vary (2:1) a utkání proti Slavii ztratil až v závěru (4:5 na nájezdy), od svých soupeřů se zatím vždy vracel s prázdnou.
„Každé mužstvo, které hraje doma, cítí větší zodpovědnost vůči divákům. A když přijde plný zimák, je to hráč navíc,“ tvrdí devětatřicetiletý forvard. „Nám to zatím svazuje ruce a bohužel z venku jsme zatím body nepřivezli,“ uvědomuje si Melenovský. „Teď nás ale čeká cesta do Varů a po zápase může být všechno jinak,“ přeje si.
Právě Melenovský má k úternímu soupeři Dukly osobitý vztah: v dresu místní Energie v letech 2008 a 2009 hrál dvě extraligová finále a ve druhém případě získal i svůj premiérový mistrovský titul.
„Když jsme tam hráli první zápas, určité vzpomínky se mi vybavily. Přeci jen, strávil jsem tam kus hokejového života,“ přiznává Melenovský, jenž na západě Čech trávil sezony 2007 až 2011. „Ale kluků, se kterými jsem hrál, už v týmu moc nezůstalo. Pár jsem jich znal, ale jinak je mužstvo vyměněné.“
V úterním duelu, podobně jako v posledních dvou, však Melenovský nenastoupí. A to přesto, že je zdravý. „Proč nehraju? To není otázka na mě, ale spíš na trenéra,“ krčí rameny nečekaný náhradník. „Zatím jsme to spolu neprobírali. Takže vůbec netuším, proč v sestavě nejsem,“ podivuje se.
„Samozřejmě mě to mrzí. Jsem zdravý a připravený hrát,“ říká. „Je to ale rozhodnutí trenéra a já ho respektuji. Ono se to může otočit. Uvidíme, jak budou následovat další utkání,“ zůstává optimistou.
