Když už se tvrdošíjně kluby brání přímému sestupu a postupu, který by byl spravedlivější, je alespoň současná varianta atraktivní a napínává do posledního kola. A teď když je uplynulý ročník extraligy uzavřen, nabízí se otázka, co dalšího by prospělo soutěži, která hlásí rekordní návštěvnost (5 455 diváků/zápas v základní části).
Začněme radikálně. Rozhodně zeštíhlení na 12 klubů, protože teď je liga nabobtnalá. Tuzemský hokej nemá dostatek kvalitních hráčů, proto týmy hledají Slováky, Slovince, Lotyše či podprůměrné Kanaďany, aby zacelily mezery. Za federální éry hrálo 12 mančaftů, obě země produkovaly mnohem víc hokejistů než dnes a ještě byl odchod do ciziny téměř zapovězenou věcí. A stačilo to, naopak hráči, aby se prosadili, museli prokázat kvalitu.
S tím souvisí i druhý radikální krok – platový strop. Mnozí manažeři obracejí oči v sloup, když od nich průměrní hráči chtějí několik set tisíc měsíční gáži. Jenže kývnou, jinde by je přeplatili. Strop by platy nešrouboval, liga by byla vyrovnanější, ubylo by zpráv, že někde hráčům neplatí, a peníze by se zužitkovaly efektivněji.
Teď reálnější kroky. Ať si v play off lépe postavené týmy své soupeře vybírají, což by přineslo nejen taktické šachy, ale mohlo k sobě dát regionální rivaly. Zmíněná baráž má sice napětí, ale jí předcházející skupina o udržení, kde týmům zůstávají body ze základní části, vůbec! Hrajme sérii na čtyři výhry – znovu ať si lepší zvolí soka – a poražený ať spadne do baráže. Místo poloprázdných tribun na zápasy, ve kterých o nic nejde, bude plno.
Jsou tu i detaily. Roky si kluby stěžují, že v září se lidé na stadiony nehrnou. Že je hokejová „horečka“ pohlcuje zvolna. Proč ale sezona nestartuje třaskavými zápasy rivalů, třeba Hradce s Pardubicemi?
Najdou někdy svaz a kluby odvahu změny (ty mírné i radikální) udělat? Nebo vyhraje pohodlnost a obava, co kdybych náhodou z extraligové mapy zmizel já?
