Sedmatřicetiletý hokejový útočník Lukáš Pabiška naskočil do třetí bitvy o titul, kterou Liberečtí na domácím ledě vyhráli nad Třincem 3:0 a po dvou venkovních prohrách sérii zdramatizovali. Pro klubového odchovance, který hrál na centru čtvrtého útoku, to byla obnovená premiéra v libereckém dresu po dlouhých dvanácti letech. Do sestavy mu pomohla absence potrestaného kapitána Petra Jelínka.
Jaké to bylo vrátit se po tak dlouhé době a navíc hned do finále extraligy?
Hodně příjemné. Když jsem před sezonou podepisoval smlouvu v Benátkách, byla varianta, že bych v průběhu sezony mohl naskočit do extraligy a že mám být připravený. Celou sezonu nic, a najednou v úterý přišel trenér Patrik Augusta, že by mě chtěl vytáhnout do týmu Liberce. Byl jsem samozřejmě strašně rád. A mám obrovskou radost, že jsme vyhráli a že moje premiéra byla vítězná.
Jak dlouho jste byl bez zápasu?
Skoro měsíc a půl. Cítil jsem se ale dobře. Pořád se udržuju v kondici, trénuju s Benátkami a pravidelně proti sobě hrajeme zápasy, což mi hrozně pomohlo. Chtěl jsem klukům pomoct hlavně bojovností a jsem rád, že se to povedlo. Doufám, že jsou se mnou v Liberci taky spokojení, a v pátek je další válka.
Mimochodem, zbylo na vás místo v liberecké kabině?
Ne, sedím pořád v benátecké na druhé straně chodby. Ta liberecká není nafukovací, čtyři nebo pět kluků přešlo během sezony z Benátek do áčka - Kolmann, Špaček a další. Ale mně to vůbec nevadí. Je mi jedno, kde sedím, hlavně že můžu bojovat za tým.
Jak vás liberečtí hráči přivítali?
S mnoha se dobře znám, i během sezony spolu komunikujeme. Když vezmu tygří kabinu, minimálně tři čtvrtě hráčů v Liberci vyrůstalo nebo se k Tygrům zapracovalo přes Benátky.
Naskočil jste rovnou do finále. Nebyl jste přece jen trochu nervózní?
Musím říct, že jsem žádnou nervozitu necítil, ale byl jsem strašně natěšený, až jsem si říkal, aby to nebylo kontraproduktivní. Ale snažil jsem se soustředit jen na hru. Den před zápasem jsme si s trenéry sedli ohledně taktiky. V Benátkách jsem hrál pravé křídlo, teď mě dali na centra, takže jsme si museli říct pár věcí. Mám už něco odehráno a snažil jsem se nevymýšlet žádné blbosti. Ke konci kariéry jsem se ze střelce vypracoval spíš na defenzivního útočníka a chtěl jsem klukům pomoct takhle.
