„Každému jedinci dodá sebevědomí, když boduje. Na ledě si dovolíte víc, než kdybyste se trápil a nepadalo vám to tam. Kluci mi připravují šance, ať už naskakuju se svojí nebo jinými lajnami,“ vyprávěl Petružálek po zápase na Slavii, kde jediným gólem rozhodl o vítězství.
Nejste až překvapený, jak jste se rychle zadaptoval na extraligu?
Trošku jsem se toho obával, protože naposledy jsem ji hrál před jedenácti, dvanácti lety. Kluci mi ale strašně pomohli. Tím, že hraju v lajně s Martinem Ručinským, což je hodně rychlý hráč, Robin Hanzl to zase rozdává. První zápas proti Spartě jsem nevěděl, co očekávat, ale zrovna ten vyšel parádně. Hrozně mi to pomohlo.
Cítíte, jak celý Litvínov žije hokejem?
Cítím a jsem rád, že tam sport lidi spojuje. Na každý zápas chodí pět nebo pět a půl tisíce fanoušků, jezdí s námi i na utkání venku. Nám to pomáhá. Troufám si říct, že na Slavii jich bylo určitě víc jak pět set. Když v hledišti vidíte černožluté dresy, líp se vám hraje.
Už není Litvínov plesové mužstvo?
Pořád to tam koluje. Ale co jsem poznal, jak tým funguje, ať už trenéři vůči hráčům nebo fitness trenér, tak to jsem nikde jinde za svou profesionální kariéru nezažil. A maximálně si to užívám. Těším se na každý trénink, ať už bude tvrdý nebo lehký. Stejně tak se těším na kluky. Fakt si spolupráci mezi vedením, trenéry a hráči užívám. Je tam vidět strašně obrovský respekt.
Opravdu jste to nikde nezažil? Ani v cizině?
Ve Finsku to bylo super, ale způsob, jak trenéři komunikují s hráči a dokážou jim vysvětlit a podat své požadavky, to je něco neuvěřitelného.
Cítíte, že Litvínov zažívá historickou sezonu?
Jsem rád, že zůstáváme nohama na zemi a připravujeme se zápas od zápasu. Každý ví, že regulérní sezona je jedna část a potom začíná úplně nová. Tam se může dít všechno. Doufám, že do play-off postoupíme z některé z prvních čtyř příček a budeme začínat čtvrtfinále doma.
Už na vyřazovací boje myslíte?
Kvůli tomu všichni hrajeme hokej. Lhal by ten, který by říkal, že ne. Je to úplně jiný hokej, chodí víc fanoušků, všichni to víc žerou. Zažil jsem to jednou v Rusku, když se jde úplně do finále. To jsou vzpomínky, na které se nikdy nezapomíná. A doufám, že tady v české extralize zažiju něco podobného.
