Nahrál Allenovi na vyrovnávací gól a jeho mužstvo zvítězilo 4:3 na nájezdy.
„Bylo to pro mě speciální utkání,“ řekl pětadvacetiletý David Cienciala. „Škoda jen, že bylo bez diváků. Hrát před prázdnými tribunami je divné. Hodně jsem se na to těšil.“
Připustil, že měl jiný pocit, než když jezdí na zápasy k ostatním soupeřům. „Ale jakmile jsem naskočil na led, už to byl zápas jako každý jiný. Snažil jsem se dát do něj úplně všechno.“
Byl rád, že se opět potkal s bratry Michalem a Ondřejem Kovařčíkovými, s nimiž v Třinci válel v jednom mužstvu i formaci už od mládežnických let.
„Dneska jsme si ale před utkáním ani nepsali. Nebyl čas, protože jsme vyjížděli ráno. Předzápasovou poradu jsme měli až v Třinci,“ uvedl Cienciala. „Během utkání nebyl na nějaké legrácky čas, tam se soustředím sám na sebe. S klukama jsem se viděl krátce po zápase a hned jsme jeli domů.“
Ondřej Kovařčík si na Ciencialovu adresu povzdechl: „Naskočil proti naší lajně a hned z toho byl gól... To jsem nebyl moc rád. Ale těší mě, že konečně hraje a že se mu daří, bylo super vidět ho na ledě.“
V minulé sezoně Ciencialu trápilo zranění, takže moc zápasů nestihl. Nyní nastupuje pravidelně. A Mladé Boleslavi se daří.
„Hrajeme velmi dobře týmově. Pomáháme si. První lajna Zohy se Šťávou a Luntym (Zohorna, Šťastný a Lunter) nás hodně drží. Máme to teď dobře postavené. Hlavně to nesmíme zakřiknout,“ řekl David Cienciala.
Uvědomuje si, že ho výhra v Třinci podle vypsaných týmových pravidel bude něco stát...
„Musím něco zaplatit do společné kasy. A teď před Vánocemi,“ naoko si povzdechl. „Ale aspoň budeme mít později na nějaké svačinky do kabiny.“
Po utkání spěchal, aby se aspoň na chvíli potkal se svými blízkými.
„Mamka na mě čeká před stadionem s upečeným koláčem. Asi bude naštvaná, že s ní budu moci být asi jenom tři minuty, protože se vracím do Boleslavi. Ale hlavně, aby na mě počkala,“ smál se.