Stejně jako třeba formace Jan Kolář – Petr Koukal – Petr Průcha zůstane pravděpodobně už navždy v srdci fanoušků hokejových Pardubic i lajna Lukáš Radil – Tomáš Zohorna – Robert Kousal. Jednak jako vzpomínka na úspěšné roky 2010 a 2012, kdy tohle trio v podstatě začínalo s dospělým hokejem a zapsalo první velké milníky ve svých sportovních životopisech v podobě dvou mistrovských titulů, ale především jako symbol nové éry Dynama. Všichni tři si vybudovali výborné kariéry v zahraničí a vrátili se domů, (někdo dřív, někdo později), pro poslední úspěch. A dokud ho neudělají, budou za Pardubice hrát.
Můžete si myslet, že zkušení třicátníci už jsou na sklonku kariéry, ale jsou pořád hladoví a hokej je baví.
Přesto má celá sága i druhou stránku. Reflektory v pardubické kabině začínají svítit na trochu jiná místa. Na Lukáše Sedláka, Romana Červenku, Jiřího Smejkala nebo třeba Jana Mandáta, u kterého pořád tak nějak podvědomě čekáte třicetibodovou sezonu. Plus má příští rok do Dynama namířeno čtyřiadvacetiletý Jáchym Kondelík a další mladí vlčáci čekají na hostování v jiných klubech či v prvoligovém „béčku“.
Tomáš Zohorna se raduje z branky do sítě Dominika Pavláta.
Ať chcete, nebo ne, blíží se čas obměny a role zasloužilých odchovanců budou muset ustupovat. Jako první pravděpodobně přijde na řadu Tomáš Zohorna. V šestatřiceti letech jde pořád o nadstandardního extraligového centra, lídra kabiny, který v extralize nikdy nenastoupil za jiný klub než mateřské Pardubice. Jenže věk zkrátka nezastavíte. Možná už letos přijde jeho první propad sestavou, přesun do třetí, čtvrté formace.
„Tým máme opravdu hodně nabitý, já budu rád za každou roli. Všichni chceme být co nejvíc na ledě, ale jde taky o partu. Tu máme skvělou a jsem v ní rád. Během sezony jistě přijdou otázky, co bude dál, ale teď jsem tady, chci pomáhat a hrát,“ vyhlásil Zohorna.
Dopředu ho žene právě pohled na skoro zaprášený poslední mistrovský titul v roce 2012. „Už je to dost dávno. Chtěl bych teď udělat všechno pro další vítězství,“ řekl.
Klidně za cenu deseti minut na zápas. „Bude to hlavně o týmu. Pokud v něm budu rád a budu schopen obětovat čas na ledě pro další spoluhráče, abychom měli šanci na výhru, tak je všechno v pořádku,“ chápal Zohorna.
V koutku duše ale jistě pořád doufá v pevnou pozici a klidně dvojnásobek zmíněného času, třeba jako v sobotu proti finské Tappaře (5:1), kdy hrál téměř 19 minut na svém zatím obvyklém centru druhé formace a oslabení. V něm dokonce i ujel a dal gól. Pořád to má v sobě a Dynamu nejen on nabízí ohromnou hloubku sestavy. Platný bude všude. Buď jako strůjce důležitých úspěšných buly v pásmu soupeře, nebo jako mentor pro mladé. Cíl zůstává stejný. Rozloučit se titulem.
