O odchodu z Energie
Dlouho jsem nad tím přemýšlel, pocházím odtamtud, varský hokej sleduju. Myslel jsem si, že už to tam dohraju, ale pak si člověk říká, že musí být šťastný, že ho to musí bavit. My šli každý jiným směrem.
O Litvínovu
Když jsem poprosil vedení Varů, abychom se rozešli, začaly námluvy. Věděl jsem už dřív, že výměna do Litvínova se řešila, pak to nabralo větší spád.
O kouči Rulíkovi
Radim mě zná od patnácti let, rád vzpomínám na jeho práci jak v Sokolově, tak v Chomutově. Celou dobu jsme v kontaktu. Máme stejný náhled na hokej. V mých letech je nejdůležitější být na stejné lodi a pracovat s lidmi, kteří hokej milují jako Radim. Já mám hokej pořád strašně rád. A čím blíž je konec, tím ho miluju víc a víc. Je to moje droga.
O poslední příčce
Je mi jedno, kde se s Litvínovem nacházíme. Věřím, že klukům můžu pomoct. Potenciál je tady obrovský, kluci minulý rok vyhráli titul, hokejový um tam pořád je. Je to jen o hlavě, na ledě posunout nějaké detaily. Věřím, že společnými silami dotáhneme loď tam, kde má kotvit.
O útoku s Hüblem a Lukešem
Trenéři mě k nim dali, pro mě jsou to top hráči v extralize a možná i v Evropě, takoví mohykáni. Na mně je, abych se naladil na jejich frekvenci a trochu jim to nekazil.
O pověsti rebela
Směju se. Nejlehčí je vždycky hodit všechno na Dudu. S touhle nálepkou žiju, ale kdo mě doopravdy zná, ví, jaký jsem. Proto mě mají tak rádi.
