Co jste si řekli po sérii porážek, zůstane zřejmě v kabině. Stačilo tohle sezení, nebo si to připomínáte před každým zápasem?
Máme v kabině typy kluků, kteří to připomínají. Taky si myslím, že to konečně všem docvaklo. Každý ví, co má dělat a co má skousnout, abychom byli na konci sezony spokojení.
Do branky jste se vrátil po sérii neúspěchů. Neměl jste z návratu trochu obavy?
To snad ani ne. Už jsem přece jen něco zažil a odchytal. Navíc jsem opravdu naskočil do jiného vlaku, než ve kterém jsme jeli před týdnem. O to bylo všechno jednodušší.
Můžete srovnat nervozitu, kterou jste prožíval během pauzy, a napětím, které zažíváte na ledě?
Na ledě na nějaké pocity není čas. Začne zápas a snažíte se podat co nejlepší výkon. V civilu to bylo jiné. Po některých nepovedených třetinách mi bylo skoro fyzicky špatně.
Proti Slavii jste byli lepším týmem, přesto soupeř na začátku poslední třetiny snížil a v 51. minutě mohl Sklenička vyrovnat. Problesklo vám něco hlavou při tomto samostatném nájezdu?
Napadlo mě, že právě teď tým potřebuje můj dobrý zákrok. Podařilo se a od té doby jsem věřil, že to už nějak ukopeme.
Baráž je hodně vyrovnaná. Může rozhodovat poslední kolo?
Už to tak vypadá. Teď jedeme na Slavii a do Českých Budějovic a moc dobře víme, jak těžké zápasy to budou. Musíme jít krok za krokem, třetinu po třetině, a doufat, že něco uhrajeme. Potřebujeme se rvát o každý puk, jiná cesta k záchraně nevede. Nikdo nám zadarmo body nedá. Musíme si je uhrát sami.
