"To víte, že se mi ulevilo," povídal uvolněně poté, co jeho tým získal dva body za výhru 3:2 po nájezdech.
Šance, ze které nakonec padla branka, zdaleka tak nebezpečně nevypadala. Věřil jste si, že projde jen takové nahození?
V první třetině jsem neproměnil daleko větší příležitost, to mě mrzelo. U druhé jsem viděl, že před bránou cloní náš hráč, tak jsem chtěl hlavně vystřelit. Ono se to vždycky vyplatí, když gólman nevidí. Propadlo to tam se štěstím, to uznávám. Ale někdy to tak zkrátka je.
S Plzní přijela na české poměry řada velkých hokejových jmen. Cítil jste od mladších spoluhráčů vůči nim respekt?
Jistě, Plzeň má velká jména, ale nás v první třetině svazovala spíš nervozita z prvního domácího zápasu a plného stadionu. Odskakovaly nám puky, nešlo to. Ale o přestávce jsme si v kabině všechno vyříkali a pak jsem se uklidnili.
Vyříkal si to s vámi trenér, nebo vy hráči navzájem?
Všichni navzájem. Pak jsme si tu atmosféru i víc užívali. Je velice příjemné zažít diváckou kulisu v Brně na vlastní kůži.
