Ach, ty začátky... Pražané před duelem s Východočechy disponovali dlouhou přestávkou, v níž se chtěli zaměřit zejména na špatné první třetiny. Po prvním dějství ovšem skóre mluvilo opačně - 3:1 pro Dynamo.
Po minulém zápase padlo, že takové první třetiny už se nesmí opakovat. Dnes se přitom odehrálo to samé...
Já jsem v to doufal také. Těžko říct, čím si to vysvětlit. Na Pardubice jsme se připravovali velice zodpovědně. Věděli jsme, že v zápase potřebujeme bodovat, protože jsme předchozí dva domácí duely ztratili. Nechci říkat, že máme špatné hráče nebo něco v tom smyslu, to v žádném případě. Ale na našich hokejkách není klid, a když vedete o dvě nebo tři branky, hned se vám dýchá lépe. Kor když jste na ledě soupeře. Snažili jsme se více tlačit, ale Pardubice dobře zavřely střední pásmo. Těžko jsme se prokousávali dopředu, i když jsme se na to připravovali. Někteří naši hráči se nechtějí zbavit kotouče. Nevolí jednoduchou možnost, protečovat, jít do těla, zavřít mantinel a tak dále. Pak to tak vypadá.
Přitom od druhého dějství šla hra Sparty nahoru...
Snaha z naší strany tam byla, dohrávat souboje a jít do toho důrazněji, právě jako to dělal soupeř, jsme potřebovali. Dali nám jednoduché góly a pro brankáře to bylo hodně těžké, protože obránci před ním nečistili prostor. S tím určitě nemůžeme být spokojení.
Směřovaly rady před druhou třetinou právě k většímu pořádku před vlastní brankou?
Ano a to dost důrazně. Bohužel, nejsme technicky schopni některé věci zvládnout. Protože za nepříznivého stavu, ať chcete nebo ne, následuje ze strany některých hráčů zkratovité jednání. Kolikrát i banální věci se řeší špatně. Už utkání s Chomutovem jsme ztratili stejně, přitom jsme na to měli dlouhou přípravu, kterou jsme vzali zodpovědně. Ať už na videu, nebo při nácviku praktických věcí na ledě. Bohužel jsme do toho vkročili znovu špatně a spokojení rozhodně být nemůžeme.
Ve druhé třetině jste měli dvě přesilovky po sobě...
... ve kterých jsme ani pořádně nezavezli puk do útočného pásma. Vyhrajeme tam buly, každý kotouč měli na modré čáře zkušení hráči. Ale místo toho, aby puk hodili na branku, jako to dělaly Pardubice, se vyženeme do středního pásma. Musíme znovu zavážet, je to tak čtyřikrát a máte po přesilovce. Přitom góly z takových situací jsme dávali, viz Pavelka, Kalina, Michálek. Těžko říct, třeba si hráči málo věří, možná mají strach. Nechtějí to zkazit, což vede k chybám. Opravdu nevím, čím to je.
Fanoušci dali po utkání hlasitě najevo svou nespokojenost, vnímáte to?
Chtěl bych divákům poděkovat, i když na nás po utkání pískali, protože na to mají právo. Ale Sparta má úžasné fanoušky. Ti teď vidí, že sezona prostě není dobrá, je to nahoru a dolů. Přesto věřím, že budou stát při hráčích a při Spartě. A že i proto budou hráči dělat maximum. Já sám to nesu hrozně těžce, protože zodpovědnost vůči fanouškům je obrovská. Beru to hodně citově, srdcem. Že se mi nespí dobře, to je jasné. Prožívám to opravdu moc a trpím za lidi. Je mi jich líto, protože vím, jak jsou šťastni, když dáme gól nebo dotáhneme ztrátu. Najednou ožijí a začnou mužstvo ještě více burcovat. A pak je tým mrtvý... když to přeženu.
Třetí prohra v řadě, tým působil na konci utkání hodně křečovitě. Jak nakopnout mužstvo?
Sebevědomí mančaftu se v takovou chvíli zvedá těžko. Snažíte se o to různými způsoby prakticky celou dobu. Pořád se opakuje, že je to v hlavách a oni si nevěří. Já tomu tak úplně nevěřím. Něco v té hlavě samozřejmě je, ale tak hergot už něco máme za sebou, alespoň většina z nich. Tak přece musejí zvednout hlavu a odehrát to. Říct si: „Pánové, jdeme!“. Musejí mít koule. Co víc k tomu říct.
