"Role favorita s nezříkáme," prohlásili oba. Chce to kus odvahy. Snadnější je říkat, že favoritem je ten druhý. V Českých Budějovicích zní od začátku sezony jiné hlasy.
"Cíl postoupit do finále play-off trvá," prohlásil nedávno v rozhovoru pro jihočeskou přílohu MF DNES předseda představenstva HC Mountfield Zdeněk Blažek. Stejný cíl vyhlásil, ještě než sezona v extralize začala.
Přitom jde o docela odvážný záměr. Ve frontě na úspěch a následující přízeň diváků, sponzorů i radnic stály na začátku sezony v zástupu všechny kluby extraligy. Po základní části jich do závěru o titul postoupilo 10 a znovu platilo, že úspěchem by nepohrdl nikdo.
Po předkole se fronta ztenčila o dva kluby, ale osmička do play-off vstoupila odhodlaně. Hned první zápasy naznačily, že se i letos bude hrát naplno. O všechno. HC Mountfield dokázal vyhrát základní část a uklidnil ty, kteří nevěřili smělým cílům z úvodu.
Moc takových fanoušků ale nebylo. Většina se netajila obdivem ke hře týmu, k šikovnosti jeho hráčů. Klub se stal ještě populárnějším, má více fanoušků amá je široko daleko. Je hodně jinak náročných fandů hokeje a sportu vůbec, kteří proti úspěchu českobudějovického klubu nemají vůbec nic.
I přesto, že jinak je rivalita většinou obrovská. Nyní začíná play-off. Kdyby hrál kterýkoliv tým všechny tři série na plný počet zápasů, bylo by jich 21. V každém případě musí vyhrát více než polovinu, 12, aby získal titul. Jednoduché to nebude pro nikoho.
Ani pro lídra základní části. Začíná první sérii s Kladnem a má první dílčí cíl. Dostat se mezi poslední čtyři týmy do semifinále. Už to bude těžké. Byl tam v minulých dvou sezonách a pokaždé si úspěch vydřel i zasloužil. Třetí pokus o dobrý výsledek má být delší. Tak co myslíte? Bude?
Hejá, Motor! spustí tři bubenice v kotli
Na hokeji zapomíná tajemník hejtmana na slušné vychováníPokaždé, když ho potkáte s hejtmanem, vypadá v kravatě a saku naprosto seriózně. Snad jen jiskry v očích ho mohou prozradit. V Budvar aréně by vás totiž Michal Bosák (na snímku), třicetiletý tajemník Jana Zahradníka, dost překvapil. Asi tak, jako kdyby Mirek Dušín šel po výpravě do Stínadel na rande. "Je to krásný relax, fanděním se člověk nechá vtáhnout do hry a občas i zapomíná na slušné vychování. I když to se snažím mírnit, nejsem vulgární, ale občas vykřiknu," popisuje svůj vztah k budějovickým hokejistům, které podpoří i dnes na prvním utkání čtvrtfinále proti Kladnu. Poprvé ho na zápasy vzal jako malého kluka strejda, ale ta opravdová fanouškovská vášeň se v něm probudila, až když se po studiích na vysoké škole vrátil do Budějovic. "Začali jsme chodit se třemi kamarády na první ligu s Vaškem Prospalem a ten rok to byly tak neskutečný zážitky, že od té doby kupujeme čtyři permanentky," popisuje Michal Bosák. Snaží se být na všech domácích utkáních, letos chyběl jen na čtyřech, a vyrazil i do Prahy na úvodní zápas se Slavií. Do kotle ale nechodí, lístky má na místa za trestnými lavicemi, kde sedávají takzvaní gaučáci neboli Los Gaučos: asi desetičlenná skupina, která sice na výjezdech doplní kotel, ale na domácím stadionu si raději vychutná hokej vsedě.
Křičím opatrně, říká sólista operyHymnu už zpíval na ragbyovémzápase Česka se Španělskem, pravidelně zpestřuje i budějovická utkání boxu. Na hokejovém stadionu ale napne hlasivky poprvé. "Na zimáku jsem ještě nezpíval, bude to moje premiéra," říká sólista Státní opery Praha Oldřich Kříž, který českou hymnou zítra zahájí druhý souboj Budějovic s Kladnem. "Hrozně se na to těším. Ani nevím, jestli jsem někdy zpíval pro tolik lidí najednou. Určitě to budou i velké nervy a pocit zodpovědnosti vůči hráčům a atmosféře," pokračuje sedmačtyřicetiletý barytonista, který získal první profesionální angažmá právě v Budějovicích. Na zdejší hokej chodí, když má čas, což ovšem bývá tak čtyřikrát do roka, jak přiznává, protože už 12 let působí v Praze. "Ale rád si zakřičím, v mase se vždycky člověk ztratí, prožívám to, hokej miluju," upozorňuje. A strach o hlasivky? "Křičím opatrně, s oporou a pěkně s posazením," usmívá se. Jinak ale sportuje dost. Už čtyři roky tenis, občas potrénuje s houslistou Pavlem Šporclem. A propadl horskému kolu, jezdí i závodně. "Dokonce jsme s Národním divadlem vyhráli Pražskou padesátku v kategorii uměleckých družstev," chlubí se. Na jih se vrací rád, má zde přátele i zázemí. "Pořád se cítím víc Budějčák než Pražák, i proto si tu zoufale držím byt," vyjmenovává. Zítra si tak prožije příjemný návrat. A zakusí podobný pocit, jako když mu dva dny před Českým slavíkem zavolal Leoš Mareš a požádal ho, aby na úvod zazpíval ukázky z písní loňských vítězů, Divokýho Billa, Anety Langerové a Karla Gotta. "Na představení máte dva měsíce, ale tohle je adrenalin, bungee- jumping, nedá se to vyzkoušet dopředu," srovnává. A jak se zpívá hymna? Prý krásně. "A s hrdostí. Není rozsahově těžká, je to vpodstatě lidová písnička, ale musí se zpívat s láskou," uzavírá Kříž. |
Jeho hráči dnes večer vyjedou na led do svého prvního čtvrtfinálového zápasu s Kladnem. A státní hymnu na úvod zazpívá Petr Kolář. Před několika lety přitom museli fanoušci bojovat o to, aby vůbec měli u kotle zábradlí, sepsali kvůli tomu dokonce petici. "Přitáhl jsem tehdy i dvě dřevěné kozy a někdo mi je asi po pěti zápasech ukradl. Dnes to zní neuvěřitelně," usmívá se šéf fanklubu Pavel Vágner, jemuž všichni říkají Pajky.
Nyní mají tři bubenice a šest bubeníků, jeden malý nástroj obsluhuje i Vágnerova manželka. "Nakoupili jsme ještě tři bubny, takže jich bude v kotli jedenáct. Ještě nejsou dodělané, postupně je barvíme modrou a červenou. Dva bubínky jsme ještě dali do minikotle pod VIP sektorem," vypočítává Pajky.
Z Vlachova Březí i s dětmi
To, že tým vyhrál základní část soutěže, ale neláká jen nadšence v dresech. Třeba z Vlachova Březí na Prachaticku se na play-off chystá Jana Marešová. I s dětmi. "Přitáhla jsem k tomu manžela, moc se mi líbila ta atmosféra. Já jsem taková ukřičená fanynka. Mám s sebou děti, takže sprostě nenadávám, ale prožívámto," říká třiatřicetiletá žena.
Ta dnes bude překvapená, protože fanoušci připravují novou choreografii s vlajkovinou a konfetami. Navíc vyprali obě vlajky. "Ještě vyrábíme háky, na které je pověsíme vždy, když padne gól. Tu s logem klubu i druhou, s nápisem Rozsekáme vás a vytlemenou sekačkou," nastiňuje Pajky.
Až se ozve pokřik Kdo neskáče, není Motor, určitě se nechá strhnout Josef Květoň, který zde odehrál 14 ligových sezon a dnes jako důchodce nevynechá jediné utkání. "Když probíhá mexická vlna, tak se do toho dostanu," přiznává jedenašedesátiletý bývalý obránce. Vyzdvihuje vynikající brankáře, vyrovnané výkony i dobrou partu v týmu.
"V tom je největší síla a v chuti jít za vítězstvím. Budu fandit, přeju si, aby ten titul jednou zvládli," dodává. Na první dva zápasy se bude dnes od 13 hodin prodávat ještě 250 lístků. Většina věrných si je ale pojistila už minulou středu, jako třicetiletý Martin Šebek z Budějovic. Ten nejraději vzpomíná na rok, kdy klub postoupil v Jihlavě zpátky do nejvyšší soutěže.
"Jezdilo nás tam hodně a pak se slavilo na náměstí... Beru šálu i dres, dokáže mě to vtáhnout a i z klidnějšího člověka, jako jsem já, se stává emotivnější fanoušek," popisuje. Vstupenky už koupila i čtyřiapadesátiletá Alena Sýkorová, ovšem ne pro sebe, ale dětem k narozeninám. Přesto se počítá k vášnivým fanynkám.
"Studovala jsem tady, chodili jsme na hokej pořád a je to můj sen, že jednou dostanu ty lístky k narozeninám já," naznačuje. Takoví jsou ve fanklubu, který letos nevynechal jediný venkovní zápas, oblíbení. Méně už ti, kteří jen surfují na módní vlně.
Navíc pak přibývá vulgarit, jimž se fanoušci snaží vyhýbat, na rozhodčího místo sprostých slov třeba povykují: Kup si klapky na oči! Na Kladenské jsou nachystaní. "Mají tam mladá hovádka, která dělají bordel skoro všude, provokují, ale když na ně zahučíme... Jsou to taková kopyta, co nemají s fanoušky nic společného. S těmi slušnými máme přátelské vztahy, byli jsme spolu i v restauraci," zdůrazňuje Pajky.
Ať už dnes bude plná Budvar aréna hecovat hráče s bubny, či jen tiše držet palce, jedno mají všichni společné. Slovy Pajkyho: "Věřím, že budeme mistři. Jen škoda, že Vimperáků, kteří v kotli pokaždé vytrubují, bude méně, protože jeden muzikant si o víkendu zlomil nohu."
