„Na tom ale nezáleží, kdo ho dal, důležitá je týmová výhra na konci dne. Jdeme dál jako tým a toho si cením nejvíc,“ odmítal však po utkání nálepku specialisty na vítězné góly.
Přesto, jaký to je pocit odjíždět z ledu jako hráč, který svým gólem rozhodl?
Skvělý, i když jsem nejdřív ani nevěděl, že to gól je. Až teprve, když se kluci začali radovat. Velká úleva, že jsme to uzavřeli.
Jak byste postupovou branku popsal?
Bačo Hrehorčák výborně dostal puk před branku, já jsem byl v souboji a trefilo mě to do nohy.
Třinecký Miloš Roman (vpravo) slaví vítězný gól do sítě Hradce.
Nebál jste se, že přijde trenérská výzva, která vás o ni připraví?
Byl jsem si jistý, že ne, protože tam nebylo nic, co by se muselo zkoumat. Byl v souboji s hráčem a puk mě trefil.
Čtvrtfinále máte za sebou, jaký byl ten poslední zápas?
Psychicky velmi náročný, protože jsme v něm ve třetí třetině ztratili dvougólový náskok. Navíc Hradec pak měl v naší třetině skvostný závar. Ale dostali jsme se z toho a v prodloužení jsme opět ukázali naši sílu.
Jak se hraje prodloužení s vědomím, že soupeř musí vyhrát, kdežto vy byste dostali další šanci?
Musíte jet stále nadoraz a nevypustit žádnou situaci. A věřit ve výhru.
Třinec si v Hradci po prodloužení zajistil semifinále. Liberec má proti Varům mečbol |
Dočkali jste se až ve druhém prodloužení. S čím jste šli do kabiny po tom prvním?
Že je potřeba stále věřit a soustředit na každé střídání. Každá střela může rozhodnout, což se i stalo.
Sérii jste vyhráli jednoznačně 4:1 na zápasy. Čekali jste, že budete postup slavit tak brzy?
Je to sice jasných 4:1, ale všechny zápasy byly vyrovnané a mohly se překlopit na jednu i druhou stranu. Hradec předvedl kvalitu, byla to náročná série.
Váš spoluhráč Martin Růžička nastoupil k zápasu číslo tisíc v extralize. Co na takovou bilanci říkáte?
Že to je legenda a já jsem rád, že můžu být součástí toho, co ve své kariéře dokázal. A že jsem si s ním mohl zahrát.
