Byl jste před svým prvním utkáním na pardubické střídačce nervózní?
Před zápasem možná, ale jakmile jsem vkročil na střídačku, nervy opadly. Taková ta zdravá nervozita, ať už u mě nebo u hráčů, určitě proběhla. Ale nebyl to zápas o mně. Bylo to utkání o hráčích, o mužstvu. A s ním jsem maximálně spokojený.
Co vám ukázalo první utkání?
Tvrdou práci všech kluků. Celá střídačka žila a na hráčích bylo vidět, jak chtějí vyhrát. A bylo jedno, jestli dotyčný strávil na ledě půl hodiny nebo pět minut. Za to jsem hrozně rád, že si kluci věřili a šlapalo jim to. Padali hodně do ran, což jsou detaily, které naší hře významně prospěly. Je to jen jeden zápas, nechci tedy nic přeceňovat. Ale hráči dnes odvedli opravdové maximum.
Je naopak něco, na čem je třeba dále pracovat?
Určitě na obranné hře, v té máme stále mezery. Také potřebujeme zlepšit produktivitu v přesilových hrách, a pochopitelně také ve vlastních početních výhodách neinkasovat. Je to něco, co dokáže srazit mužstvo do kolen. Dnes se nám to stalo, přesto jsme se nenechali rozhodit.
Projevila se týmová rozvaha i při vítězné akci v prodloužení?
Hlavně co předvedl Nicholas Schaus, to bylo parádní. V jeho situaci by se skoro každý rozhodl pro střelu. Ale on si ještě všiml z druhé vlny najíždějícího Petra Sýkory. Celá ta akce byla nádherná. Taková sladká tečka po 65 minutách dřiny.
Vnímáte i to, že jste porazili druhý celek tabulky?
V naší pozici se už nemůžeme dívat, proti komu nastupujeme. Každý zápas je nesmírně důležitý. Ale na sebevědomí se to musí určitě projevit. Třinec má nejvyšší ambice, tudíž je to pro nás cenný skalp.
Vítězný gól pět vteřin před koncem... byla to velká euforie?
Však jsem si taky ve vítězném amoku natloukl palec o plexi... Ale vážně, vůči hráčům mám opravdu velkou pokoru a respekt. Za výkon, který v dnešním utkání předvedli.
Měli dnes pardubičtí hráči onu kýženou radost z hokeje?
Myslím si, že ano. A hlavně to šlo poznat ve chvílích, kdy jsme dostali gól. Dřív by se asi psychika týmu sesypala, jako domeček z karet. Dnes tomu tak nebylo. Ale jak jsem řekl, po prvním zápase nemůžeme vyvozovat žádné dlouhodobé závěry. Ovšem byl bych rád, kdybychom v podobném duchu pokračovali i nadále.
Jdou svou obětavostí vzorem starší hráči, například rozhodující střelec Petr Sýkora?
Za jeho návrat do obrany a vypíchnutí puku mu smekám. Jsou to ty „malé“ věci, které slouží jako drahocenný vzor pro mladé kluky. Od takových hráčů se musejí učit, ať už dovednostem, nebo obětavosti pro mužstvo.
Ztratil jste hlas, vytýkal jste během zápasu hráčům hodně věcí?
Tak zakřičel jsem si... Navíc byla dobrá atmosféra, musel jsem mluvit hlasitěji. Ale hlavně jsem byl dva a půl měsíce doma, kde s manželkou mluvím jinak než s hráči. Hlasivky si teď budou muset zvyknout.