Maséři mu na každý zápas obvykle chystají litrovou lahev léčivého roztoku. „Teď už jsem na dvou litrech, což je dost. Hecuju se, polejvám si nohy, obličej, oči.“ Kůže ho pak pořádně pálí. „No právě, to je schválně, abych byl nahecovaný. Docela mi to pomáhá. Pak mě masér ještě profackovává. Připadám si někdy jako blbec.“
Důraz na ledě nepostrádá, ale přitom soupeře jen tak nenahání. Ve čtvrtém semifinále pohotově odpálil puk, který po ráně znojemského Bičánka prošel Břízovi mezi betony. Ač nepatří v týmu k mazákům, při cestách k zápasům se spoluhráčem Netíkem zabírá výsadní pětimístné sedadlo na konci autobusu.
Při čtvrteční cestě do Znojma, kde už Sparta může rozhodnout o postupu do finále, se tu prospí. „S Néťou se střídáme. Jeden se natáhne na sedačkách, druhý na zemi.“
Pečlivě volí i jídlo. Před každým zápasem, pokud tým nenocuje v jiném městě, si na Spartě dává těstoviny s kuřecím masem, omáčkou a brokolicí. A zázvorovou limonádu. Do režimu dne přibývá v play-off víc odpočinku. Hanzlík někdy zamění trénink na ledě za výjezd na rotopedu. „Pak je oběd a spánek. Doma si mě moc neužijou. Spím do čtyř a od devíti znovu,“ líčí.
Mezitím se projde se psem, obvykle sám, aby si vyčistil hlavu. Pak jde třeba na večeři. Společnost si vybere podle nálady.
Když se prohrává, bývá totiž hodně nevrlý. „To na mě po zápase přítelkyně ani nečeká a jede k sobě domů. Po zápase moc nespím, do jedný do dvou bloudím po bytě a vztekám se.“ Zatím se ale v play-off moc vztekat nemusí.
