Předvedl 39 úspěšných zákroků, další rány šly mimo, nebo je zablokovali Pavlátovi spoluhráči. „Ukázalo se, že hokej nemá logiku, místy jsme byli pod drtivým tlakem. Jde to především za naším gólmanem, Dominik byl skvělý,“ vysekl mladíkovi v masce poklonu i Jiří Hanzlík, asistent hlavního plzeňského trenéra Čiháka.
Plzeňští hokejisté oplatili Třinci den starou porážku, rozhodl Strakův hattrick |
Jedenadvacetiletý Pavlát většinou kryje záda jedničce Škody a svému jmenovci Frodlovi. Šanci dostal teprve popáté v sezoně. A podruhé v řadě vychytal čisté konto. Přesně týden před pondělním vynulováním Třince byl neprůstřelný i v Litvínově.
„Každý den se snažím makat na sto procent. A každý gólman vám řekne, že mu vyhovuje, když na něj v zápase jde tolik střel. Měli hodně šancí a jsem rád, že mi tam nic nespadlo,“ líčil po báječném večeru Dominik Pavlát.
Vybavíte si nejtěžší zákrok?
Žádný bych nevypíchl, bylo jich docela dost... Nejhůř mi bylo ve druhé třetině. Tam měl Třinec hodně brejkových situací a jsem rád, že mě puky trefovaly.
Jen Matěj Stránský, nejlepší střelec extraligy, jel proti vám minimálně třikrát osamocený. Připravoval jste se na něj speciálně?
To ne. Kdybych se měl připravovat na Třinec nějak speciálně, zabere mi to hodně času... Ale jsem moc rád, že mi žádný gól nedal.
 |
Vychytal jste druhou nulu v rozmezí jediného týdne, které si víc vážíte?
Obou stejně (první přišla s Litvínovem). Ale jestli si mám vybrat, tak tu proti Třinci. Bylo to doma a navíc proti lídrovi, jen je škoda, že se hrálo bez fanoušků.
Jak jste vnímal, když zákroky přibývaly a frustrace u třineckých střelců rostla? Místy jste se musel pod maskou až pousmát, co soupeř neproměnil, nebo ne?
Já se hlavně usmíval pokaždé, když do mě v brankovišti vjeli. Asi si mysleli, že mě tím můžou rozhodit. Ale já se nenechal, tohle mě vůbec nevytočí. To byly chvilky, kdy jsem se v brance i trošku pousmál, protože to zkoušeli pořád. Už v listopadu v Třinci se mi chytalo dobře, třeba to bude můj oblíbený soupeř. Ale nechci to zakřiknout.
Myslíte, že jste trochu zamotal hlavu trenérovi gólmanu Rudolfu Pejcharovi, který rozhoduje, kdo bude chytat?
Na to nemyslím. Snažím se makat pořád naplno a je na trenérech, kolik šancí nastoupit od nich dostanu.
Je složité nastavit si hlavu správně, když těch šancí není moc?
Určitě je to složitější, když nemáte tolik prostoru. Ale i na tréninku se herní situace snažím brát tak, jako by byly v zápase. Takže pak není zase tak těžké jít do toho naostro.
