„Pronajal jsem si v aréně skybox a pozval jsem všechny své spoluhráče, se kterými jsem v Pardubicích hrál v 80. letech. Plus ty, s nimiž jsem hrál, když jsem se vrátil z NHL. Nakonec to vypadá, že nám box nebude stačit. Moc se těším, že se zase uvidíme. Prožili jsme spolu krásnou dobu,“ popsal pro ČTK své plány Hašek.
V Pardubicích se narodil, s hokejem tam i začal. Svůj první titul v dresu Tesly bral v roce 1987. Svůj třetí a poslední extraligový pak o neskutečných 23 let později. Něco takového se nejspíš už nikomu nepovede.
Dominik Hašek v brance Pardubic (8. ledna 1995)
Není divu, že Hašek stále dění ve svém mateřském klubu sleduje. „Člověk vnímá, co se děje v Pardubicích. Není o čem diskutovat, hokejově jsem pořád Pardubák,“ líčil brankář, který nyní s rodinou žije ve středních Čechách.
Nicméně do rodiště se tu a tam podívá. „Sestra se nedávno přestěhovala do Rosic nad Labem, takže se za ní občas stavím. Rodiče pak žijí u Vysokého Mýta, do kraje tak občas přijedu. Na hokej se bohužel dostanu málo, asi dvakrát za sezonu,“ přiznal, jenž současné výkony Dynama sleduje aspoň na dálku.
POHLED: Proč si vážím Dominika Haška. Neprodával zápasy a pomohl Nedovi |
Nutno dodat, že sem tam při pohledu na dění v klubu není Hašek spokojený: „Já to řeknu na rovinu. Mrzelo mě, když loni vyhodili Vencu Varaďu. Hrál jsem s ním, znám ho. A myslím, že to je člověk, co prostě umí v kabině nastavit atmosféru a tým by dokázal dovést k titulu. Vedení ale bylo jiného názoru,“ vrátil se v rozhovoru pro Livesport.cz k rok starému vyhazovu někdejšího parťáka z Buffala.
Nicméně brankář, jenž ve své kariéře chytal také za Jihlavu, Chicago, Detroit, Ottawu nebo moskevský Spartak, věří, že i letos může jeho mateřský klub dojít v play off daleko.
„Věřil jsem už loni, že bude super finále Pardubic se Spartou. Nakonec to bohužel nedopadlo. Tak třeba letos. Tým určitě může vyhrát titul, stejně jako mohly v posledních dvou sezonách. Otázka však je, zda se jim to podaří. Jasné je, že bych si to přál,“ řekl pro iDNES.cz Hašek.
Rekordy, delikty i politické ambice. Jak letí rozmanitý život šedesátníka Haška |
Ale ve středu večer bude v aréně jiné hlavní téma. Hašek přijme gratulace ze všech stran. Hala bude skandovat jeho jméno. A zřejmě právě v Pardubicích přijde ta největší oslava šedesátky. „Když mi bylo padesát, tak jsem dělal velkou oslavu v Praze, kde bylo asi 200 lidí. Teď jsem se rozhodl, že na šedesátiny nic velkého nebudu plánovat, protože nic velkého organizovat nechci,“ připustil muž, který ve své kariéře dosáhl prakticky na všechny mety. Až na jednu.
Nikdy se nestal mistrem světa. V roce 1985 ho do nominace trochu nepochopitelně nevzal kouč Luděk Bukač a o 25 let později na něj při nominaci zapomněl někdejší reprezentační parťák Vladimír Růžička. „Chtěl jsem jet, ale Vláďa Růžička mě nevybral, což mě tenkrát mrzelo,“ přiznal. Celkem se představil na pěti šampionátech, vybojoval stříbro a tři bronzy.
Dominik Hašek v šatně na MS 1987 ve Vídni.
Není pochyb o tom, že hvězdný brankář se výrazně podepsal pod triumf reprezentace na olympijském turnaji století v Naganu. Podle hráčů, kteří historické zlato vybojovali, by bez Haška a jeho neotřelého stylu vůbec neměli šanci. „Osobně to považuji za největší úspěch. Což je ale i tím, že žiju tady v Čechách. Kdybych byl v Americe, asi by se lidi více bavili o Stanley Cupech. Tady je ale jednoznačně nejvíc zlato z Nagana. Jsem hodně rád i za další vítězství a hlavně za to, co jsme s klukama prožili.“
Zároveň však hned dodává, že medaile, poháry a ocenění nejsou to hlavní, co si z dlouhé kariéry odnesl. „Hrál jsem hokej profesionálně 30 let a ve finále nejdůležitější jsou lidi, se kterými jsem to prožil. Kdyby to tak nebylo, tolik bych si toho nevážil. Úspěchy i neúspěchy jsme prožívali spolu. To je kouzlo kolektivního sportu,“ prohlásil Hašek.
Prý ale nostalgií netrpí. Naopak se stále těší na to, co ho čeká. Ostatně už na konci února se mu má narodit čtvrtý potomek. „Když se mě někdo zeptá na to, co bylo, rád odpovím. Osobně ale žiju tím, co bude zítra. Na vzpomínkách není nic špatného, ale já se nerad ohlížím zpět. Těším se na to, co bude,“ řekl Hašek, který má s bývalou manželkou Alenou syna Michaela a dceru Dominiku, se současnou partnerkou Lenkou tříletého Honzíka.
Šedesátník Dominik Hašek bude počtvrté táta. Jsem opatrnější, říká hokejista |
Vítěz domácí ankety Hokejista století se po konci kariéry možná trochu překvapivě nedal na dráhu trenéra ani manažera. Byť v době nedávné velké krize Dynama po tom volali fanoušci i lidé od hokeje. „Nebylo to ve mně. Rád jsem pomáhal s různými projekty, když mi zavolal předseda svazu nebo trenéři. Necítil jsem ale, že chci být každodenně na zimáku,“ uvažoval Hašek, jenž stále hraje amatérskou soutěž za Nový Knín.
POHLED: Dominátor mi kontroloval baterie v diktafonuSezona 2009-10. Dominik Hašek se vrátil po delší pauze k hokeji. A rovnou v dresu rodných Pardubic. Novináři stáli frontu na to, aby s ním mohli udělat exkluzivní rozhovor. I mně se poštěstilo. A zážitek to byl veliký. Vždyť jsem šel mluvit s tím „Hašanem“, kterého jsme jako kluci obdivovali v dresu ČSSR, pak sledovali jeho kariéru v NHL. A o Naganu se ani nemá cenu bavit. Nebudu moc přehánět, když napíšu, že borec s číslem 39 na zádech v Japonsku svými nadpozemskými zákroky připravil mnoha stovkám tisíc lidí jeden z nejsilnějších zážitků v životě.  Československý brankář Dominik Hašek inkasuje gól v utkání proti Sovětskému svazu na mistrovství světa 1986. Vlevo útočník Vladimir Konstantinov slaví, vpravo stojí levé křídlo Valerij Kamenskij a obránce Mojmír Božík. Z našeho setkání mám dvě vzpomínky. První je, jak ochotně a trpělivě pózoval fotografovi. Sám se aktivně podílel na tom, aby snímky byly kvalitní a zdařilé. Druhá se pak týká toho, že se mne asi třikrát během rozhovoru ptal, zda běží diktafon. „Máte tam nové baterie?“ ujišťoval se opakovaně. To se mně stalo během novinářské kariéry poprvé a naposled. Pravda, nikdy jindy jsem nemluvil s nikým, kdo by mohl říct, že je ve svém oboru nejlepší na světě. A to Dominik Hašek určitě byl.  MEDAILE. Dominik Hašek se zlatou olympijskou medailí z her v japonském Naganu. (22. února 1998) Obě scénky dobře dokreslují jeho životní nastavení. Vše, co dělá, chce dělat naplno a pořádně. Stejně jako nechtěl marnit čas povídáním bez záznamu, nechtěl soupeřům pouštět góly. Jasně, v podnikání nebo v politice neuspěl tak jako na ledě, ale šel s kůží na trh. Zkusil to. Na rozdíl od zástupů brblalů a škarohlídů, kteří se mu dnes třeba i posmívají a kritizují ho. Neříkám, že Dominik Hašek nemá chyby, každý je máme. Ale málokdo může říct, že pro svůj úspěch udělal a obětoval tolik jako právě on. |
