A to přesto, že pokud se chce Hradec v sérii udržet a vrátit ji na domácí led, musí v pátek nebo v sobotu alespoň jednou vyhrát.
„Nálada není taková, jaká byla před startem série, ale podle mě je to logické a nevidím na tom nic špatného. A nemyslím si, že by nám to mělo bránit v tom, abychom nebyli schopní nejbližší zápas zvládnout a vyhrát,“ řekl zkušený obránce, „pro mě je logické, že poté, co se doma první dva zápasy prohrály, že nebudeme skákat a na sebe se smát.“
Když se nedaří, musí zasáhnout lídři týmu, ke kterým i jako kapitán patříte. Proběhlo něco takového po dvou domácích prohrách?
Nějaká speciální řeč určitě ne. Sejdeme se a něco si mezi hráči řekneme, to ano. Jinak si ale myslím, že na to, aby bylo potřeba o tom dlouze debatovat, jde o partu soudných a dostatečně inteligentních kluků. Jen je třeba některé věci si připomenout.
Které?
Hlavně to, že naším hlavním cílem teď je vyhrát nejbližší zápas. Prohráváme 0:2 a přestože se vždycky kouká na celou sérii jako na celek, my se teď soustředíme na ten nejbližší zápas a naše cíle rozložíme na menší a bližší.
V hokeji toho máte hodně za sebou, byl jste někdy v podobné situaci, v jaké jste nyní? A jak to dopadlo?
Nevzpomínám si, ale určitě jsem byl v situaci, kdy jsme naopak 2:0 vedli a stejně jsme nepostoupili. A pak si vzpomínám na jedno finále, když jsem působil v Rusku. Prohrávali jsme 1:3 na zápasy, na pátý jsme jeli ven a nakonec jsme 4:3 vyhráli. Přitom jsme tam jeli po dvou domácích prohrách a byli z nich frustrovaní, protože jsme hodně dřeli.
Jak se to povedlo?
Dali jsme nějak hlavy dohromady, něco se naráz změnilo a najednou to šlo. Teď sice prohráváme 0:2, což je vývoj, který jsme si nepředstavovali a není to příjemné. Avšak už se mužstvům mnohokrát podařilo otočit i ze stavu 0:3. Nechceme se teď s nikým porovnávat, ale je to hokej a možné je téměř vše. Bylo by zlé, kdybychom se teď litovali či omlouvali, že když se to takhle vyvíjí, že to už bude těžké až nemožné. Těžké by to bylo, i kdybychom 2:0 vedli.
Díváte se na příčiny, proč se dva domácí zápasy nepovedly, s odstupem času jinak? Nebo stejně jako bezprostředně po nich?
V mém názoru se asi nic moc nezměnilo. Věci, které jsem vnímal jako ty, které bychom měli zlepšit nebo změnit, jsou stále stejné. A asi by nyní něco radikálně měnit v našem stylu hry ani nebylo dobré, i když určitě byly věci, na kterých je potřeba zapracovat. Vidím čtyři body, na které bychom se měli ještě víc soustředit. Některé patří do záležitostí taktiky, některé do individuálních věcí, třeba i mentálních u každého z nás.
Řeknete, které to jsou?
Asi ne, my si o tom povíme.
Co třeba disciplína? Měli jste dost vyloučených a v oslabení jste dostávali góly. Asi vám ubližovalo i to, že docházelo k častým šarvátkám, hra se kouskovala, což nebylo příliš ku prospěchu věci.
S tím naprosto souhlasím. Nějaké fauly po šarvátkách, i když to k tomu patří, byly zbytečné. I já jsem ve druhém zápase fauloval ve chvíli, kdy nebylo úplně nutné něco hasit, a z přesilovky jsme dostali gól. Jednoznačně moje chyba.
A časté šarvátky po přerušení?
Stále hovoříme o tom, že máme tým, který je mladší, rychlejší, fyzicky lépe připravený, pak mi ale přijde hodně netaktické hru ještě kouskovat. V tom druhém zápase jsem měl pocit, že reklamní přestávky nebyly za třetinu dvě, ale snad šest, stále se přerušovalo a když se přerušilo, tak trvalo minutu a půl, než se vhodilo další buly. To jedna z těch čtyř věcí. Když chceme hru zrychlit, tak ji nesmíme tříštit, potřebujeme, aby od jednoho ke druhému vhazování byl co nejkratší čas.
