Byl u všech gólů: tři sám vstřelil, u jednoho si připsal asistenci. "Je to můj životní zápas, skvěle si to užívám," rozplýval se liberecký mladík.
Když dokončil oslavy svého třetího gólu, zamával směrem k bílému dresu s číslem 11 zavěšenému nad ledem v liberecké aréně. Patříval jeho zesnulému dědovi Jaroslavu Kasíkovi, dlouholetému hráči a pak funkcionáři hokejového Liberce. "To, kde teď jsem, je hlavně jeho práce. Ten hattrick jsem věnoval jemu, proto jsem mával na jeho dres," vysvětlil Bulíř.
Michal Bulíř pochází ze sportovní rodiny. Jeho otec Petr byl známým útočníkem fotbalového Slovanu Liberec, u něj však nakonec vyhrál hokej. Vydal se v dědových šlépějích.
A dnes je vidět, že udělal dobře. Letos poprvé začal nastupovat pravidelně v extralize. A zápas proti Budějovicím pro něj byl první bitvou v play-off. Hattrick a asistence, tomu se říká úvod jako ze snu. "Doufám, že neusnu na vavřínech. Budu se snažit zůstat stále při zemi," slibuje.
S Libercem to přitom v zápase s Budějovicemi nevypadalo dobře. Už ve třetí minutě prohrával 0:1. Jenže ještě v první třetině utkání dvěma góly otočil. Ten první vstřelil hrdina Bulíř, druhý lídr týmu Nedvěd starší přesně o dvacet let...
Liberec si pak vypracoval tříbrankový náskok, jenže soupeř v závěrečné část utkání zdramatizoval. "Dvě třetiny byly z naší strany super, každý jsme hráli zodpovědně do těla. Jenže ve třetí jsme polevili, navíc jsme soupeře pustili do přesilovky pět na tři. Ale naštěstí to dobře dopadlo."
Památný puk, jímž vstřelil svůj třetí gól v prvním čtvrtfinále, si málem neschoval. V euforii na to úplně zapomněl. "Ale sebral jsem si ho dodatečně," říká s úsměvem talentovaný hráč, který si jako někteří další liberečtí hokejisté pro play-off obarvil pruh vlasů namodro. V prvním zápase play-off extraligy v životě mu to přineslo štěstí.
