Jaké to je být hokejistou se jménem David Moravec?
Těžké, někdy i nepříjemné, jelikož většina lidí ode mě čeká nějaké výsledky.
Měl jste období, kdy vás to třeba štvalo? Musel jste odmítat srovnávání s tátou?
To asi ne, nijak mi to nevadilo. Nebo takhle: spíš mi vadilo, že kdekoli se psalo o mně, tak byl vždycky zmíněný i taťka. A možná i víc on než já.
Jinými slovy jste byl uváděn jako syn střelce vítězného gólu ve finále mistrovství světa. Na druhou stranu ve vás musí být i velká hrdost...
Strašně velká, fakt neskutečně si vážím toho, co dokázal. A nejen já, ale hodně lidí z České republiky. A myslím si, že on si to taky užívá.
Pojďme k vašim úspěchům. Váš premiérový gól v extralize padl proti Vítkovicím. Co vám na to táta jako legenda tohoto klubu řekl?
Byl jsem určitě rád, že jsem ten gól dal, a táta byl určitě také rád. Na to, že to bylo proti „jeho“ týmu nic neříkal. Byl by určitě naštvanější, kdyby to bylo proti Karlovým Varům, kde dělá asistenta trenéra. Bylo by super dát gól i proti němu.
Zkraje března pro to budete mít příležitost. Nicméně s Vítkovicemi není spojena jen kariéra vašeho otce, ale i vaše.
Byla to zkrátka čirá radost z prvního gólu v extralize. Nějak jsem fakt, že jsem odchovancem Vítkovic, v hlavě neměl. I proto, že jsem pak do dorostu šel do Poruby, kde jsem udělal zřejmě větší krok v kariéře než ve Vítkovicích.
Nezvažoval jste v tomto období kariéry možnost utéct do světa, kde by vaše jméno nepoutalo takovou pozornost?
Nezvažovali jsme s taťkou žádnou cestu do zámoří nebo něco takového. A myslím si, že jsem si zatím vybral správně. Uvidíme, jak v tom budu pokračovat. Je to jenom na mně.
Měl jste dané, že budete útočník jako táta?
Vždycky jsem to měl předurčené, byť mě v žácích strašně bavilo hrát obránce. Taťka byl naštvaný, protože chtěl, ať dávám góly jako on, tak jsem pak šel do útoku.
Je při olympiádě u vás doma větší šrumec, nebo si lidé spíš vzpomenou na tátův slavný gól proti Finsku ve finále mistrovství světa? Přitom je také olympijský vítěz z Nagana.
Já už teď doma nejsem, bydlím v Brně. Z okolí to asi někdo připomene, ale není to tak časté.
Jak se bude sledovat u Moravců olympijský turnaj v Miláně, který tento týden začal?
Určitě se na něj budeme dívat. I taťka říkal, že se na zápasy těší, snad to Češi dotáhnou co nejdál.
Táta byl zároveň televizním expertem. Skládáte si doma vlastní nominace?
To asi úplně ne. To jde úplně mimo nás.
Ale asi od něj dostáváte rady.
Po každém zápase mi přijde nějaký feedback (zpětná vazba). Táta posílá různé klipy, co jsem mohl udělat lépe, že se na to mám zaměřit na tréninku. Ale na druhou stranu posílá i klipy, co jsem udělal dobře, ať mi nespadne sebevědomí. Jsem hrozně rád, že mi takto radí.
Takže máte tátu a osobního trenéra v jednom.
Pár videí vždycky přijde, takových pět či šest za zápas. A je super se na to podívat. I to, že mi to zhodnotí profík.
Co je nejčastější poznatek či výtka?
Že mám být nebezpečnější a tlačit se víc do brány. Zkrátka být hladovější.
A pochvala?
Těch moc není, ale něco se tam vždycky najde.
Musíte umět bekhendovou kličku tak dokonale, jak ji zvládal táta?
Nikdy mi neřekl, že ji musím umět stejně jako on. Vždycky, když jel nájezd, tak ji dělal, ale já jsem jistější na forhend, spíš se tedy v koncovce tlačím do forhendu.
Proč jste vlastně zakotvil v Brně, když jste Ostravák?
Pan Beran, který byl předtím trenér juniorky a teď je u áčka, mě viděl a hned se ozval, že by mě tu v juniorce na sezonu chtěl. Dávalo mi to z nabídek největší smysl. A také se mi líbilo, jak dobře se mnou pracoval. Kometa mi pak nabídla smlouvu, takže jsem tady zůstal a zatím mi to vyhovuje.
V této sezoně je kolem vás čím dál větší šrumec. V extralize máte 20 startů a v nich tři kanadské body. Je vaším hlavním úkolem hrát jednoduše a získávat zkušenosti?
Ano, nejsem tam od toho, abych něco tvořil a hrál si na zkušeného. V první sezoně se chci tak nějak otrkat a pak být každou sezonu lepší.
Vedle bratrů Zohornových se člověk leccos přiučí. Měl jste možnost si s nimi pár zápasů zahrát, co vám ukázali?
Určitě to bylo super. Hrát po boku bratrů Zohornových mi hodně dalo a myslím, že si z toho do budoucna vezmu spoustu věcí.
Oni si přitom možná zahráli i proti vašemu tátovi...
Je možné, že si Tomáš proti němu někde zahrál, když byl mladý. Co vím určitě, tak si proti němu zahrál Michal Gulaši.
Přišla na to řeč v kabině?
Jo, říkal mi, že si mě pamatuje jako malého kluka, když jsem ještě běhal po Vítkovicích. Pamatuje si mě jako úplné dítě a teď spolu sedíme v šatně a hrajeme zápasy. Je to vtipné.
Když jsme řešili vaše jméno, jaký máte vztah s vaším jmenovcem Davidem Moravcem z Karlových Varů?
Známe se, pozdravíme se, chvíli si popovídáme, ale dál to nijak nerozvíjíme.
Kometa pod Horáčkem: volnější atmosféra, solidní bilance, herní změna minimální![]() |
Nechodí vám omylem maily určené pro něj, nespletli si vás někdy?
Jednou se to stalo u kartičky. Byl tam ten z Karlových Varů a chtěli po mně podpis. Řekl jsem, že to nejsem já, a omluvil jsem se.
Jak probíhá boj o sestavu v hlavním týmu Komety s dalšími mladíky Chludilem, Boltvanem, Rakusem či Veselským?
Myslím, že nejvíc toho zatím odehrál Danny Chluďa. Bydlíme spolu na bytě v Brně, je moc šikovný hokejista, teď byl na šampionátu do dvaceti let.
Berete to mezi sebou jako souboj?
Je mezi námi zdravá konkurence. Když jeden hraje a druhý sedí, trochu si to závidíme. Zároveň se ale podporujeme a přejeme si to navzájem. Dá se říct, že je to menší souboj. Přáli bychom si hrát oba, ale zároveň nás štve, když jeden vezme místo druhému.
Patřil jste mezi ty, kteří hodně profitovali z účasti Komety v Lize mistrů. Bral jste to jako velkou příležitost?
Určitě. Pro mladé hráče je skvělé zahrát si za Kometu i proti silným evropským týmům.
Vnímal jste rozdíl mezi evropskou soutěží a extraligou?
První zápas za áčko jsem hrál až proti Zugu, takže srovnání s extraligou přišlo až potom. Obojí je chlapský hokej, fyzicky náročný.



































