Zde je malý přehled. Před čtyřmi lety stihl na šampionátu dvacítek odehrát čtrnáct minut, než si v Montrealu zle pochroumal rameno a několik týdnů stál. Každou další sezonu se trable nabalovaly. Mononukleóza, potrhané vazy v rameni, pochroumaná ruka... A letos v létě? Stačil jeden exhibiční fotbalový zápas a přišlo další zranění.
„Po soustředění na Šumavě jsme měli odpočinkový týden a jeli si zahrát fotbal do Dobřan. Tam přišel nešťastný zákrok, skoro jsem si to udělal sám a nevydržel kotník. Špatně jsem došlápl, zlomil si lýtkovou kost, k tomu přetržené vazy,“ popisuje dvaadvacetiletý Kvasnička.
Přišel o část suché přípravy, nestihl ani první tréninky na ledě. Přesto začátek sezony stihl.
Zase si teď říkáte, že už snad máte na dlouho vybráno?
Já už si radši neříkám vůbec nic. Každý rok jsem si namlouval, že už jsem si smůlu vybral a stejně něco přišlo. Spíš jsem se snažil přijít na kloub tomu, proč to tak je, co můžu udělat jinak, aby se mi zranění vyhýbala. Snad bylo tohle poslední.
Když zavtipkuji, zkoušel jste i nějaké spirituální kousky, aby už vám zranění dala pokoj?
Ne ne. (smích) Spíš se víc zajímám o své tělo, zjišťuji, co je pro něj dobré. Víc regeneruji, pečuji o sebe.
Teď se cítíte v pohodě?
Musím za to poděkovat hlavně Ádíkovi (fyzioterapeutovi Škody Adamu Havlovi), který se mnou odvedl super práci. Byli jsme celé léto spolu, vlastně i přes dovolenou. Je jeho velká zásluha, že teď vůbec můžu hrát. Ještě mě sice kotník limituje při nějakých cvicích, ale můžu s tím v pohodě hrát.
A daří se vám, za poslední dva duely jste nabral dvě asistence.
Samozřejmě jsem za ně rád, dodává mi to sebevědomí. Ale základ je pořád poctivý výkon hlavně směrem dozadu. Že pak přijdou nějaké body, to je takový bonus.
Přitom před startem sezony jste byl na hraně, měl jste vyřízené starty za prvoligovou Slavii.
Měl jsem se tam jít rozehrát, byl jsem se Slavií i na jednom tréninku. Jenže kluci prohráli první kolo v Pardubicích a Jířa (David Jiříček) dostal navíc stopku. Hned druhý den jsem tak odjel zpátky do Plzně a další den nastoupil proti Třinci. Jsem rád, že se mi zápas docela povedl a zůstal jsem dál v sestavě.
I v úterý v Českých Budějovicích, kde se zranil další bek Budík, když ho zasáhl puk do tváře.
V zápase pak nemůžete myslet na to, jestli se něco takového další střídání nemůže přihodit vám, to by nešlo. S Buďou jsem si psal hned druhý den, odpovídal, že už je to docela v pohodě, jen že ho bolí hlava. Tohle se prostě v hokeji stává.
Nicméně Plzeň trápí zranění už od přípravy na ledě.
To je pravda. Pokaždé někdo vypadne a pořád dokola. Viróza, lehčí zranění nebo u někoho ještě delší pauza. Ještě nikdy jsme se nesešli kompletní, což je hrozná škoda. Potřebovali bychom to. Nevím, co způsobilo, že je marodka taková.
O to víc bylo důležité získat proti Motoru nějaké body?
Potřebovali jsme bodovat. Už předtím na Spartě jsme cítili, že výkon je lepší, stačilo to na bod. Teď máme dva, super. A v pátek bychom moc chtěli vyhrát za tři body.
Ani tak ale vstup do sezony pro Škodu není ideální.
Neměli jsme snadný los na úvod soutěže, ale samozřejmě jsme chtěli víc bodů. Hlavně venku jsme nehráli dobře. Ale něco jsme si řekli a krok za krokem to snad bude lepší.
I vám roste sebevědomí?
Teď jsem v pohodě. Hrál jsem s Kubou Kindlem, což je skvělý parťák. Má spoustu zkušeností, o to je pro mě vše snadnější. I trenéři mi na začátku pomohli. Povedl se mi první zápas, od toho se to odvíjí.
