Je pravda, že i Ondřej by mohl za Litvínov nastupovat?
I to je trošku důvod, proč jsem šel sem. Kdyby se náhodou sešly všechny okolnosti a hlavně zdravíčko... Zatím to je velká spekulace a úplně k tomu nemám co říct. Moc bych si přál, aby brácha vůbec hrál. A ještě kdybychom hráli spolu, to by byla pecka. Ale to je ještě nadlouho.
I táta posílí Litvínov, ne?
Měl by jít k dorostu. Naštěstí naše kadaňské barvy jsou jako litvínovské, nemusíme nic přemalovávat.
Jste z Kadaně, jaký vztah máte k hokejovým chemikům?
Věděl jsem, že když nezůstanu na Spartě, chci být blízko domovu. Bral jsem to intuicí. Když jsem byl doma, dařilo se mi. Litvínov byl pro mě v mládeži velký rival. V Kadani, kde jsem byl do 9. třídy, jsme s ním hráli o první příčky. Hlavně někteří ambiciózní rodiče to brali prestižně. Rád na to vzpomínám. V juniorech v Chomutově jsme nad nimi vyhráli finále a získali titul, to byl taky velký boj. Dětské časy. Věřím, že všechno bude fajn a půjdeme za úspěchem.
Všiml jste si, že Chomutov „infiltroval“ i realizační tým Vervy?
Všichni známe všechny. S parádním kondičním trenérem Petrem Švehlou spolupracuji dlouhé roky, brácha taky. Náš fyzioterapeut Pája Wildumetz je z Kadaně. Vedoucí mužstva Roman Lauko, taky náš známý. Ke všem máme blízko.
I další posily Verva hledala s vazbou na severočeský region.
Hodně kluků je z okolí. Chemie v šatně je hrozně důležitá. I když se někdy říká, že je dobrá, občas to tak nebývá. Musíme si v kabině vytvořit příjemnou atmosféru a od toho se odpíchnout. Dobrá parta je někdy víc než dobří hráči v týmu, a když tady bude, můžeme hrát vysoko.
Proč jste přišel do Litvínova?
Nový impuls, posun v kariéře. Byl jsem dva roky na Spartě a cítil jsem, že potřebuji změnu. Litvínov je blízko domova, budu dojíždět. Budu tady mít trošku jinou roli, bude se ode mne čekat víc. Doufám, že mi to bude vyhovovat, že dostanu větší prostor. A že se mi bude dařit.
Očekáváte pozici prvního nebo druhého centra?
Ještě to extra neřešíme, to až půjdeme na led. Uvidíme, co si vybojuji, co si zasloužím. Snad by to tahle pozice měla být. V Karlových Varech jsem tu roli dostal a líbila by se mi.
Čím vám to tam sedlo? Než se rozběhla covidem odložená NHL, stihl jste 25 bodů ve 27 zápasech.
Asi i volností, že jsme vůbec nevěděli, co bude. Jestli se budeme vracet za oceán, anebo ne. Bylo to bez stresu, uvolněné, dostával jsem velký prostor, což mi vyhovuje. Samozřejmě důvěra trenéra je na tom všem nejdůležitější. A co jsme se teď bavili s litvínovskými trenéry, jsou sympatičtí, určitě to klapat bude! (smích)
V Energii vám to šlo i s Petrem Koblasou na přesilovkách. A také on teď Litvínov posílil.
Koblich je střelec, já jsem typ, který střelce hledá. Ve Varech to klapalo, doufám, že na to navážeme.
Jak hodnotíte angažmá ve Spartě?
Trošku horská dráha. Sám od sebe jsem očekával víc. Bohužel mi přišla do cesty dvě velká zranění. Byl jsem dvakrát skoro půl roku zraněný, to je pro každého hráče nepříjemné. Získal jsem nějaké zkušenosti, beru to pozitivně. Škoda, že se nám nepodařil úspěch, tým na to byl. Třinec nás porazil loni ve finále i teď ve čtvrtfinále zkušenostmi. Ještě pořád na něj nikdo nenašel recept.
 |
Jaká byla vaše role ve Spartě?
Začínal jsem jako centr, pak i po konzultaci s trenéry jsem se posunul na křídlo, kde na mě nebyl úplně takový tlak. Preferuji sice pozici centra, ale dokážu hrát i křídlo. Když je chemie s hráči v lajně a týmu, někdy z centra ustoupím, když ho někdo chce hrát víc.
Jak se ve Spartě tlak projevuje?
Ono to není takové, co se říká. Spíš hráči si tlak drží sami v sobě. Nějaký extra tam nebyl. Sparta už je za mnou, teď je nová etapa. V Litvínově chci pobýt déle, proto jsem podepsal na tři roky. Nechci se sbalit a pendlovat, i když nikdy nevíte, co vám po sezoně skočí do rány.
