Cienciala s pokorou a klukovským úsměvem po čtvrteční výhře odmítal veškeré komplimenty.
„Vymlouval“ se na štěstí, zase raději chválil parťáky ze čtvrté lajny a celé třinecké mužstvo. „Všichni táhneme za jeden provaz.“
Jenže pečeť nové extraligové senzace ze sebe nesloupne, ať se bude snažit sebevíc. Za poslední dva mače nastřádal devět bodů, v celém play off se zlepšil už na jedenáct zápisů (4+7).
Oceláři nemají na soupisce produktivnějšího borce. „Snažím se dál hrát co nejlepší hokej,“ tvrdí Cienciala a pochvaluje si, jak si rozumí se spoluhráči ze čtvrté řady - s bratry Kovařčíky.
„S bráchama hraju strašně dlouho. Hráli jsme spolu ve v mládeži, loni ve Frýdku-Místku. Nějaká chemie tam je, skvěle se doplňujeme, ale pořád musíme hrát tak, jak hrajeme,“ velí Cienciala.
„A ještě přidávat,“ hecuje.
To se tedy hráči Mountfieldu mají nač těšit. Třeba se jim Cienciala, který vniká bruslením i šikovností, konečně zaryje do paměti.
Radek Smoleňák, jeden z hradeckých tahounů, si totiž po čtvrteční porážce do produktivního útočníka v návalu zklamání trochu rýpl: „Tyhle mladý kluky z Frýdku-Místku moc neznám. Kdyby byl Cienciala jako Gretzky, tak o něm vím asi trochu víc.“
Nejlepší hráč světa
Ne, Cienciala skutečně není Gretzky. A nic na to nemění ani fakt, že ho zámořská televize ESPN vyhlásila nejlepším hokejistou světa za minulý týden. „Je to pěkné, co k tomu říct,“ smál se.
Pro Třinec se ale stává tuze důležitým borcem.
Sbírá body, které by se čekaly od jiných, se svými parťáky dokáže soupeře překvapit nápaditou akcí, jindy jim důrazem zase znepříjemní rozehrávku.
Fotogalerie |
„Jsou tu od toho, aby náš tým rozproudili, aby mu dodali jiskru. Někdy vykřesají jiskřičku naděje z ničeho,“ tvrdí Jiří Polanský, jeden z nejzkušenějších Ocelářů.
Výkony čtvrté útočné letky ho samozřejmě těší, „Jsem strašně rád, že to tam klukům padá. Jsou to důležité branky a jenom, aby jim to vydrželo.“
Cienciala mohl dát na ledě Mountfieldu ve čtvrtek o jednu víc. Jenže minul prázdnou klec Hradeckých. „Měl jsem před sebou celou prázdnou branku a bohužel jsem to zazdil,“ litoval a zároveň jedním dechem poděkoval Tomáši Linhartovi za přihrávku.
Zůstává skromný. Byť jistou změnu v psychice přiznává.
Začal si více věřit, což je u hokejistů a těch o mladých obzvlášť zásadní. „Je to o hlavě. Když vám to padá, tak si víc dovolíte. Někdy stačí, aby se vám povedlo jedno střídání a nakopne vás to.“
Jdeš si zaběhat
Cienciala přiznává, že stále úplně nevstřebal svou nedělní show. „Já to ale pořád úplně nevnímám, prostě to beru dál zápas od zápasu.“ Dříve než si uvědomil, co vlastně dokázal, blýskl se třinecký odchovanec dalším výtečným představením.
„První gól jsem dal se štěstím. Chtěl jsem puk odrazit o brankářův beton na Sváču (Vladimíra Svačinu), ale hradecký bek si to kopl do branky. Za tím druhým jsme si s naší lajnou suprově šli,“ komentoval své trefy do sítě Mountfieldu.
V tu chvíli ho vyrušil Šimon Hrubec, gólman Ocelářů. „Pak si jdeš zaběhat,“ prohodil, když mířil před televizní kameru.
Ciencialu zaskočil, ten se ale usmál a kývl na souhlas. Kratičká scénka dokonale dokumentovala pohodu v třinecké kabině. Pohodu, kterou Ocelářům zajistil popravením Pardubic právě vlasáč s jedenaosmdesátkou na zádech.
