Proč jste doletěli domů až v pátek? Byla taková bouře a zima, že jste nemohli z Minnesoty odletět?
Říkali nám, že je v Evropě špatné počasí a že nemůžeme letět. Problém byl tady u nás, ne v Americe. I v pátek jsme kroužili nad Prahou a nemohli chvíli přistát.
Aspoň ve vás mohlo probublat to, že stříbro je úspěch, a mohli jste si jej po počátečním zklamání začít užívat. Byl čas nad tím přemýšlet, nebo pořád převládá smutek?
Jak jsme tam zůstali o ty dva dny déle, tak jsme si to všechno nějak uvědomili a užili jsme si to spolu.
Kanada se nás začíná bát, míní medailista Fibigr. U hokeje zůstal díky rodičům |
Neříkáte si ale, že jste tak trochu stříbrný muž? Na Hlinka–Gretzky jste také brali stříbro.
Jsme asi osudově stříbrný ročník.
Jak jste se cítil zpátky v mládežnické kategorii, byť v její elitě?
Vždycky se mi hraje dobře na nároďáku, jak to je stále ten juniorský hokej. Není to tam tolik složité, ti hráči nejsou tak chytří jako v áčku. Ale zase je to rychlejší. A to mi tak nějak vyhovuje.
Měl jste být jako třináctý útočník spolehlivým dříčem, stejně jako jste zvyklý v klubu?
Já jsem hrál první zápas ve skupině až s Finy, což bylo zrovna až do konce 1:1, takže to byl takový spíš defenzivní hokej. Snažil jsem se hrát spolehlivě a vlastně stejně, jako se snažím hrát v Brně.
To asi hráči vyhovuje, že nemusíte úplně přepínat z klubové role, ale hrajete to stejné, na co jste zvyklý.
Tak podle mě si mě pan trenér Augusta vybral i kvůli tomu. Abych hrál tu svoji roli, na kterou jsem zvyklý.
Skočme do utkání s Kanadou v semifinále. Ten zápas byl naprosto skvělý. Jaký to byl zážitek od ledu a z první osoby z vaší strany?
Já jsem sice nehrál, ale byl to naprosto super zápas. Stáli jsme na střídačce s Dravcem (Vladimír Dravecký ml.) Tak jsme to tam vedle sebe prožívali podle mě ještě více, než kdybychom hráli. Jak jsme na to koukali, emoce nám na střídačce bublaly neuvěřitelně, ale pak se to povedlo.
Stříbrní hokejoví junioři, kteří zazářili na světovém šampionátu v americké Minnesotě, se konečně vrátili domů. V Praze se hned ukázali na tiskové konferenci. Zleva sedí útočník Matěj Kubiesa, brankář Matyáš Mařík, forvardi Danny Chludil se Štěpánem Hochem a obránce Vashek Blanár.
Na lavičce to možná je někdy krutější a intenzivnější než na ledě. Neříká si člověk, že by tam hned radši skočil?
Vždycky bych radši hrál, ale tady jsem věděl, že ten tým je kvalitní, že mu to jde a že to vypadá dobře. A zrovna v tom semifinále, takže jsem byl hlavně rád, že se šlo dál.
Pak na vás asi padne ta povinnost slavení, protože kluci byli určitě unavenější než vy dva. Odtáhli jste je s Draveckým?
Slavili jsme všichni. Kluci se na tom ještě víc vyšťavili, jak tu kabinu vyřvali a pak nikomu nešlo spát. Byli jsme všichni strašně rozjetí.
To musí být opravdu těžké, zvlášť s vědomím, že zkrátka musíte jít brzy spát, protože za chvilku hrajete finále. V něm potom bylo vidět, že zkrátka není kde síly brát.
Těžké to je. Tým, co má větší odpočinek, má hroznou výhodu. Těch zápasů je pak opravdu moc a myslím si, že to šlo vidět. Tahali jsme za kratší konec.
Jaký bude hlavní zážitek z tohohle výletu do Ameriky?
Celý pobyt tam byl zážitek. A ještě to mělo dobrý konec, protože odjíždíme s úspěchem.
Je krásné, že to takhle berete. Když půjdu k vám konkrétně, tak je nějaká herní situace, nějaký okamžik, který si z toho vezmete pro sebe?
Byl jsem rád, že se můžu s takovými hráči měřit. S těmi draftovanými kluky do NHL. A taky jsem zjistil, že naše česká liga je fakt kvalitní. My kluci z extraligy, když jsme dojeli na nároďák, tak jsme si vždycky říkali, jak se nám tady hraje dobře. Že jsme z mužského hokeje na vše dobře připravení.
JE TO TAM! Čeští hokejisté slaví postup do finále na světovém šampionátu do dvaceti let.
Každopádně jste vynikli primárně jako tým, v něm byl klíč úspěchu, místo hvězdných individualit. Když jste šel na draft 2024 vy, v projekci centrálního skautingu NHL jste měl dokonce číslo 102. Nakonec to ale nevyšlo. Kde byl zakopaný pes? Není to právě ta extraliga, byť si ji pochvalujete?
Bylo to tím, že já ještě hrál tady v juniorce a ta liga není ve světě vůbec braná, takže já jsem ani nějak nedoufal, že by to mělo vyjít. Měl jsem indicie, že draftovaný nebudu.
A tak jste se stal Pražanem ve službách Komety. Nejste brněnským odchovancem. To spojení se vzalo kde?
Já jsem odcházel ze Slavie, protože tam nebyla juniorka v nejvyšší lize. Spadla. Takže jsem šel z dorostu Brna. Dávalo mi to nejvíce smysl z nabídek, co jsem měl.
Máte to jako „cajzl“ těžší?
Občas nějaká narážka přijde, ale nic extra.
Galvas, objev pro NHL: Brácha mi závidí stříbro, já jemu zlato. Už ho strašně chci |
Jakub Konečný v minulém roce občas slýchal za své angažmá ve Spartě. Vám se to neděje?
To je trošku jiná pozice, on tam měl tu Spartu. Slavia už se promíjí, Sparta je neprominutelná. (směje se)
Jak se změní vaše role v Kometě se stříbrem na krku?
Bude furt stejná. Možná se to jen maličko změní tím, že se mírně obměnil trenérský štáb.
Je vaše role být ten pan spolehlivý? Máte bilanci +1 v plus minus statistice při minimálním počtu vlastních bodů. To je důkaz, že vaše třetí či čtvrtá lajna patří k těm, co musí hlavně bránit, a že se jí to daří.
Tak o to teď v první plné sezoně v mužích jde. Tím, že jsem ještě mladý, tak si nemůžu vyskakovat a nějak extra pomýšlet na body. Hlavně mám být spolehlivý, ať můžu hrát.
Hodně ostatních členů reprezentace využívá ke svému hernímu rozvoji kanadských juniorek. Vás už to nelákalo?
Já jsem věděl, že první rok juniorky budu tady v Brně, a pak jsem cítil, že se můžu vypracovat do áčka. Takže jsem šel touhle cestou.
Netáhlo vás to na zkušenou?
Nějak jsem nad tím ani nepřemýšlel. Měl jsem tu brněnskou cestu a myslím si, že nakonec byla dobrá.
Etabloval jste se do extraligy poměrně do stabilní role. Co tedy budete aktuálně nahánět jako svůj hlavní cíl?
Chci dělat všechno pro to, abych se udržel na soupisce a odehrál co nejvíce zápasů za Kometu. A nejlíp stoupal v sestavě.
