Před lety jako kapitán dovedl plzeňskou juniorku k extraligovému zlatu, po ročním hostování v Prostějově se postupně prosadil v dospělém áčku. Jako tvrďák, který na ledě umí přiostřit, soupeře rozhodit. Aktuálně je nejtrestanějším hráčem týmu, zároveň ale patří mezi nejlepší v celé soutěži v hodnocení Radegast indexu posuzujícího počet hitů a zblokovaných střel.
Cítíte se jako zlý muž Plzně?
Už v mládeži mě bavilo soupeře dohrávat, předvádět ten „old school hockey“, jak se říká. Máme to v rodině. Táta byl na ledě taky tvrďák, řezal to. Asi k tomu mám předpoklady. Tímhle stylem teď hraje málo hokejistů, v tom jsem se našel a to mě dovedlo až do áčka Plzně.
Hokejisté Plzně se vrátili na druhé místo, v dohrávce těsně přehráli Olomouc |
Když se povede čistý hit, je to pro vás stejné jako vstřelený gól?
Pro mě jako defenzivního beka si troufnu říci, že ano. Hit může nabudit tým, mně dodá sebevědomí, občas to může dobrého hráče soupeře vyvést z pohody, vyřadit ze hry. Je to důležitá práce.
Stejně jako zblokované střely. Kam rána pukem zabolí nejvíc?
Určitě do slabin. Pak to není vůbec příjemné do kotníků, přes rukavice do prstů. A samozřejmě do hlavy. Jasně, že se k tomu musíte umět postavit, aby vás puk do těchhle míst pokud možno netrefil. Ale občas je to taková rychlost, že není čas se správně srovnat. Prostě jen čekáte, kam to schytáte.
Mají už na vás někteří protihráči spadeno, kvůli vašemu stylu?
Každý v lize dobře ví o tvrdších hráčích soupeře. Jsou tam hned ostřejší pohledy, slova. Ale tvrdý hráč má za úkol chránit týmové hvězdičky. Takže se vlastně na ledě tak trochu hledáme. (úsměv)
Jaké to je, když se proti vám rozjede třeba bývalý spoluhráč?
Vždycky je příjemné setkat se s někým, koho znáte, s kým jste dříve sdíleli kabinu. Samozřejmě tam probíhají řečičky, hecování. A ve hře si nic nedarujeme. I když je to kamarád, musím do něj jít jako do každého jiného soupeře.
Třeba jako do Ondřeje Matýse z Olomouce, kterého jste v minulém utkání v oslabení srazil zezadu k ledu a u sudích vám prošlo další vyloučení?
Pravda, dal jsem mu tam takový kamarádský krosček... Pak jsme se tomu oba zasmáli. On je takové bebíčko, spíš to přihrál, než že by se tam opravdu válel bolestí.
Shodou okolností jste byli vyhlášení jako nejlepší hráči týmu.
Pro mě to byla krásná chvíle. Ale beru to jako zásluhu celého týmu, já bych se nejlepším hráčem určitě nevyhlásil. Hlavní je výhra. Sice jsme neodehráli moc dobře druhou třetinu, ale nakonec jsme se štěstím brali tři body.
Díky nim se stále držíte v elitní čtyřce. Do konce základní části vám zbývá odehrát dvanáct zápasů, myslíte trochu na to, že by přímý postup do čtvrtfinále bylo hezké udržet?
Samozřejmě to tam někde vzadu bliká. Bylo by výborný se ve čtyřce udržet a jít rovnou do play off. Zvlášť, když se tady pár posledních sezon hrálo dole, končilo se v předkolech. Teď je to úplně něco jiného. V týmu je pohoda, lepí to, daří se nám. Bylo by dobré to udržet.
Počítám, že trenéři vás ovšem drží pevně při zemi.
Jasně, ti nás drží pěkně zkrátka. Furt jedeme to samé, nepřestáváme a makáme pořád stejně.
