„Bylo to hodně hektické. Ještě pořádně nevím, co se děje. Ale užívám si každý extraligový zápas,“ říká dvacetiletý zelenáč v bráně Beranů, který v neděli ve svém třetím startu v nejvyšší soutěži vychytal všechny brněnské střelce.
Bezprostředně po nedělním vítězství 7:0 na ledě Komety jste neskrýval euforii. Ještě vám jí trochu zbylo na druhý den?
Radost mám pořád. V noci jsem ani moc nespal. Adrenalinu bylo hodně. To byl fakt splněný sen. Vyhrát – a ještě s nulou. Něco neskutečného.
Myslel jste na čisté konto s blížícím se koncem zápasu?
Už odmala to mám tak, že když se začnu upínat na nulu, tak mi to tam spadne. Když jsem se podíval na kostku, kolik je do konce, tak jsem si myslel, že to bude nějakých pět minut. O ono zbývalo deset sekund. Hra mě úplně pohltila a vůbec jsem nevnímal čas.
Na památku jste si nechal puk jako střelci. To je i zvyk brankářů?
Nevím. Tenhle puk byl pro mě hodně významný a už ho mám doma vystavený. Navždy ho budu střežit jako oko v hlavě. Vždycky mi bude připomínat ten den. Bylo to moje první derby, a ještě vítězné, takže krása.
Místo zraněného Kašíka angažoval Zlín minulý týden na tři měsíce Marka Čiliaka. Tušil jste, že někdo přijde, že dostanete konkurenci?
Dalo se to čekat. I kdybychom porazili Kladno a Liberec, tak by to asi dopadlo stejně a klub by někoho zkušeného sehnal.
A co vás napadlo, když se objevil slovenský reprezentant Marek Čiliak?
Byl jsem jenom rád. Má dva tituly, to už něco znamená. Je to další gólman, od něhož můžu nějaké věci pochytit. Bral jsem to kladně.
Co vám řekl po vítězství v Brně, kde už dopředu avizoval, že nebude chytat?
Pochválil mě. I mezi třetinami jsme si vždycky plácli. Před zápasem mi řekl pár věcí, za což mu děkuji.
Najednou jste se ocitl pod mediálním drobnohledem. Jak se s tím vyrovnáváte?
Je to pěkné. Ale psal mi třeba i Kuba Sedláček (bývalý brankář Zlína), ať si to nepřipouštím, ať mám čistou hlavu. Jdu na rozhovor, odpovím, ale pak myslím zase hlavně na hokej.
Přitom jste docela výřečný, že? Ukecaný?
To jsem. (usmívá se) Rád si povídám.
A vypadá to, že vás jen tak něco nerozhodí. I po porážce 4:6 v Liberci jste nevypadal nějak moc zdrceně.
Nemůžete si nechat v hlavě, že jste dostal gól. Čemu to pomůže? Už se stalo. V bráně jsem od toho, abych chytal. Jdete dál. Vhodí se puk a zase hrajete.
V Brně jste neměl k ruce trenéra Richarda Hrazdiru. Nechyběl vám?
Dělali jsme si srandu, že už nebude jezdit. (směje se) Ale ne. Onemocněl, ale v kontaktu jsme byli. Napsal mi krátkou zprávu s nějakými pokyny. Dal jsem si je do hlavy a snažil se zápas odchytat, co nejlépe to šlo.
Po zápase se ozval?
Ještě ne, asi mu není zrovna nejlépe. Má horečky. Jak se uvidíme, něco si řekneme.
Na vítězství jste čekali sedm kol, a najednou jste dvakrát vyhráli. Oddechli jste si hodně?
Nálada je hned lepší. Napětí z nás spadlo.
Chytal jste proti Jágrovi, na Kometě, v úterý vás čeká doma Sparta, další atraktivní soupeř. Co to s vámi dělá?
V extralize je každý tým na úrovni. Je mi jedno, jestli jdu chytat proti Liberci, nebo Spartě. Nestresuju se tím, kdo proti mně stojí. Před zápasem si dělám přípravu, abych zhruba věděl, co který tým hraje. Mrknu se na nějaká videa, dám si do hlavy, v jakých dresech hrají. Promítám si to v hlavě a další den si při zápase říkám, tady jsem už byl. Po psychické stránce mi to pomáhá.
A čím vám pomáhá chytání v inline hokeji?
Třeba v Liberci mi tam napadalo šest gólů a v inline hokeji je běžné, když jich dostanete deset. Ale nepomáhá to jenom po psychické stránce, ale také po kondiční. Inline hokej hrajete v létě, je vedro a jste navlečený ve výstroji jako na ledě. Mnohdy jsem po zápase zavařený jako okurka. Nemůžete se klouzat, takže když kleknete, musíte hned na nohy. Je to výborná průprava pro gólmana.
Na hokejce máte jméno brankáře Chicaga Coreyho Crawforda. To je váš vzor?
Ne. To je náhoda. Model hokejky. Nemám za vzor jednoho konkrétního gólmana. Snažím se od každého odkoukat něco lepšího. Sleduji jich více.
Které třeba?
Velkou inspirací byl pro mě Káša (Libor Kašík). Některé věci se tak snažím dělat podobně jako on. V NHL se mi líbí Sergej Bobrovskij, nebo Pekka Rinne. Dívám se také na videa brankářů z jejich tréninku. Vidím, jak dřou pro úspěch. To mě také inspiruje. Na trénincích proto bývám dlouho, třeba i dvě hodiny.
S Kašíkem jste oba subtilnější typy brankářů. Musíte sebou více mrskat, že?
Naší předností není velikost, takže to musíme nahradit mrštností, být rychlejší. Musíme v bráně lítat více než gólmani, kteří mají dva metry. Proto máme skvělou přípravu od Ríši Hrazdiry, abychom byli lépe gymnasticky vybavení. Staví nám třeba opičí dráhy.
Jako malý jste dělal gymnastiku?
Rok jsem do ní chodil. I jako gólmani jsme měli tréninky na sokolovně. Tohle je pro gólmana výborné.
Provaz svedete?
Jasně. U nás menších gólmanů by to mělo být běžné. Dostanete se tak do větších rozsahů.
