„Nepřišel jsem hrát žádného zanďoura. Jsem rád, že šancí jsem měl mraky. Že jsem je neproměnil, mě nemusí mrzet vzhledem k výsledku, ale kvůli vnitřnímu klidu by bylo lepší, kdyby tam spadl gól. Snad se to podaří co nejdřív, uklidní se to a bude to mít vzestupnou tendenci,“ přál si 31letý Svoboda po vítězném debutu. Piráti i bez jeho bodového přispění porazili Zlín 3:1 a už dotírají na předposlední Karlovy Vary.
„Nebylo to pro mě úplně lehké. Člověk chce udělat dobrý dojem na trenéry i na spoluhráče. Bylo to trochu nervózní, párkrát mi zbytečně utekl puk. Snad to bude příště lepší.“
Když Svobodovi oznámili, že má jít do zatím nejslabšího týmu extraligy, nezhrozil se. „Naopak! Tím, že tady znám polovinu kluků, a vím, jaký je kdo typ člověka, tak byl příchod jednodušší. V Pardubicích mi začátek sezony nevyšel, navíc jsem přestal dostávat prostor na ledě. A tady ho zatím mám. Tak snad začnu důvěru brzy splácet,“ doufá Svoboda.
Na gól už ovšem v nové sezoně čeká 11 zápasů. „I když jsem byl v Pardubicích, věřil jsem, že to přijde. Jenže jsem tam vypadl z přesilovek a nakonec jsem hrál i čtvrtou lajnu, sedm minut za zápas, to je pak těžké kouzlit před bránou. Věřím, že v Chomutově brzy začnu plnit to, co se ode mě očekává. Tedy góly. Abychom nemuseli být v lednu ve stresu, že mám jen jeden a že se po mně chce víc.“
11 zápasůčeká Svoboda v nové sezoně na gól, v extralize se trefil naposledy v březnu |
Víc určitě očekává od střelce kouč Vladimír Růžička, který Svobodu zná ze společného působení ve Slavii. „Byla pro mě velká výhoda, že tu znám nejen kluky, ale i trenéra Růžičku, který systém hry moc nemění. I díky tomu to pro mě nebyl skok úplně do neznáma. Je to tady trochu slávistická enkláva, což je příjemné, protože tu panuje atmosféra, co pamatuju právě ze Slavie. A ta byla perfektní.“
Také úvodní dvě extraligové výhry zvedly náladu v chomutovské kabině. „S každým vítězstvím samozřejmě roste sebevědomí, tady je parta skvělá, věřím, že to tu půjde nahoru. Nálada je bojovná, pořád je to teprve začátek sezony a je dost času. Ale nesmí se po dvou výhrách usnout na vavřínech,“ varuje rodák z Litoměřic.
Ač je z Ústeckého kraje, v regionu hraje poprvé. Předtím působil třeba v Brně, ve Vítkovicích či v Plzni. „Je to zajímavé, ale to je prostě hokej. Snad to tady bude delší štace a nezůstanu tu jen na skok,“ přeje si. Po letech cestování už by se Svoboda rád hokejově někde usadil na delší dobu. „Pokud byl člověk sám a neměl rodinu, sbalí si jeden kufr, dá pronajímatelovi byt a jde o dům dál. Ale dneska už mám rodinu a děti, v tom to je horší, že to člověk musí lepit, jak se dá.“
Zvlášť když rodina Tomáše Svobody zakotvila docela daleko od jeho rodných Litoměřic. „Přestěhovali jsme se do Brna, takže je to pro mě teď z jednoho kouta republiky do druhého. Já ale chtěl, abychom v mých letech měli s dětmi někde doma, aby člověk dával něco do svého, takže jsme se rozhodli takhle. Tehdy jsem byl ještě v Brně, teď se to trochu komplikuje. Naštěstí republika není tak velká a snad D1 nebude hrozná, když zrovna pojedu domů,“ usmál se Svoboda.