Jste zkušený, jak berete, že musíte v Litvínově podstoupit zkoušku?
Přes léto jsem s Litvínovemnetrénoval, to taky sehrálo roli. Musel jsem řešit problém s Vary, kde jsem měl ještě na rok smlouvu. K týmu jsem se připojil až teď. Neberu to blbě, prostě jsme se tak domluvili.
Změnilo se něco v Litvínově?
Stadion a kabina je stejná. Mužstvo je úplně jiný, moc hráčů už nepamatuju, je tady hodně mladých. Do Litvínova jsem se chtěl vrátit už dřív, ale bohužel to vždycky na něčem ztroskotalo. Pořád jsem sledoval, co se tady děje. Jsem rád, že se teď můžu poprat o šanci.
Vybavujete si ještě finále se Vsetínem před těmi jedenácti lety?
Určitě. Se Vsetínem to byl můj poslední zápas za Litvínov. Pak jsem odešel do Třince. Je to dlouhá doba, ale pamatuju si to dobře.
Hrál jste ve Finsku, Rusku, Švédsku, Norsku a Dánsku. Na které angažmá nejraději vzpomínáte?
Na to první v Lappeenrantě. Z Čech jsem odešel po deseti sezonách do ciziny, kde to bylo úplně jiný. Měl jsem štěstí na centra, což je ve Finsku důležité. Byl to bývalý finský reprezentant Pekka Tirkkonen, se kterým jsme se hodně sblížili.
Hrozně mi pomohl. V Lappeenrantě se mi i narodil syn, takže na to rád vzpomínám, i když jsem tam na větší týmové úspěchy nedosáhl. V Jokeritu a Oulu jsem vyhrál tituly, o to víc to bylo radostnější.
Titul jste získal i v Norsku s Valerengou a v dánském Herningu. Přitom se poslední sezona nerozjela dobře.
Z Varů jsem šel do švédské Timry, kde jsem se hned třetí střídání zranil a dva měsíce nemohl hrát. Byla půlka sezony, to nebylo moc dobrý. Právě Pekka Tirkkonen mi volal, ať jdu za ním do Herningu. Věděli o mém zdravotním stavu, a přesto jsme v prosinci podepsali smlouvu. Dali mi čas na vyléčení, postupně jsem se do toho dostal a vyhráli jsme titul. Jsem hrozně rád, už díky tomu, že jsem mohl být s Pekkou, který končí kariéru a chtěl si se mnou ještě zahrát.
Který ze čtyř titulů vám nejvíc chutnal? Bylo to pokaždé s jiným klubem, ceníte si nejvíc prvního místa ve Finsku, Norsku, nebo Dánsku?
Nejlepší to bylo v Jokeritu. Byl to můj první titul, nádherný stadion, hlavní město Finska. V malém městě Oulu zase čekali na titul strašně dlouho. Na oslavy přišlo třicet tisíc lidí, což bylo na šedesátitisícový město neuvěřitelný.
Kde se při oslavách nejvíc řádí?
O Finech se říká, že dost pijou, ale bylo neskutečný, co potom někteří předváděli (smích).
Rodina je šťastná, že jste už doma?
Určitě. Poslední tři roky to byl hodně kočovný život. Ve Švédsku jsem byl většinou sám. Loni taky, i když to nebylo tak daleko. Syn půjde do školy, a proto jsem preferoval zůstat už doma.
 Vladimír Machulda (vpravo) po letech znovu v litvínovském dresu, byť zatím jen tréninkovém. |
