Za tři roky v Třinci postupně uvadal v průměrného hráče, který skóruje sotva jednou ve třech střetnutích. "Já vím, nebylo to ono, měl jsem vyšší ambice," uznává bez mrknutí osmadvacetiletý muž, jeden z nejlepších ligových střelců devadesátých let.
"Ve Slavii jsem byl pořád na ledě, v Třinci jsem tak vytížený nebyl. Nepadalo mi to tam. Byl jsem zvyklý proměnit aspoň jednu ze tří šancí. Sebevědomí šlo dolů. A sedmdesát procent výkonu je v hlavě." Ujčíka v říjnu 1997 z Prahy přetáhl manažer Herstus. Třinec obětoval kvalitní forvardy Kacíře, Machuldu a slušných pár milionů korun. Psalo se o senzačním přestupu. Ujčík si ho sám vyžádal.
Proč v silném třineckém týmu tak narazil? Potíže s fyzičkou odmítá: "Na té si zakládám!" Že by jej ubíjely zvláštní vztahy v zámožném klubu s výjimečnými platy? O tom vyprávět nechce: "Nerad bych to rozváděl." Nezapadl do kolektivu? Coby dobromyslný a upřímný člověk bývá naopak oblíben. "Snažil jsem se leccos spíš ignorovat, než abych vyvolával hádky," tvrdí. Každopádně se na podzim rozhodl, že na jaře 2001 půjde pryč.
Netajil se tím. Končila mu smlouva. Potřeboval změnu. "Pořád jsem poctivě makal, hlídal si životosprávu, ale další špatná sezona na mě byla moc." V říjnu se povídalo o výměně do Slavie za gólmana Blažka, leč sportovní manažer Růžička ulovil starého přítele až v prosinci.
Teď se chystá vyjednávání o novém kontraktu. Ujčík může podepsat teď se Slavií, nebo vyčkat pár měsíců na nejvýhodnější nabídku, třeba i ze zahraničí.
"Když se dohodneme, zůstanu tady," prohlašuje. "Slavii dávám přednost. Rád bych se v Praze usadil." Dočasně přežívá v bytě kamaráda Kucharčíka, který hraje ve Finsku. Manželku se synkem nechává v řadovém domku v Jihlavě, odkud pochází.
Na úvodní partii s Vítkovicemi se těší: "I když, jak se to blíží, mám po těle takové brnění. Každý čeká, že se hned rozstřílím."
