Jen tři výhry a na straně druhé plných 18 proher. Ta poslední přišla včera doma s Hradcem Králové, Budějovice padly 3:5. V tabulce to znamená jasně poslední místo jen se 13 body.
Děsivé skóre trápí fanoušky, trenéry i hráče extraligového nováčka z Českých Budějovic. Přes tuto mizérii se ale 24letý obránce a kapitán Motoru Pavel Pýcha může chystat s českým národním týmem na turnaj Euro Hockey Tour v Moskvě.
„Ani moc netuším, co od toho čekat,“ pousměje se lídr Motoru, který se těší na další hokejové zkušenosti a srovnání s mezinárodní konkurencí.
Snad vám zápasy v reprezentačním dresu zvednou náladu.
Ano, třeba to pomůže.
Jaké jsou vaše současné pocity? Na jednu stranu se vám osobně daří. Dostal jste cenu Tomáše Zelenky za nejlepšího hráče první ligy, jste v reprezentaci, vedete klubové bodování, ale na druhé straně jste kapitánem posledního týmu extraligy, který se trápí.
Máte pravdu, je to divné, zvláštní. Dostat se do národního týmu je moc hezký pocit, ale vyhráli jsme jen tři zápasy. Opravdu se nám teď nedaří.
S jakými myšlenkami teď chodíte po zápasech domů?
Asi jak naši hru zlepšit. Zejména proti dobrým týmům můžeme opravdu těžko hrát nahoru a dolů, když nepodáme vynikající výkon. A hlavně musíme hrát bez faulů! Nejde nikomu dát devět přesilovek, pak je po zápase ve druhé třetině. Spíš mě mrzí vyrovnané zápasy, když dostaneme zbytečný gól nebo máme vepředu možnost, ale neproměníme to a vzápětí dostaneme gól z teče, dorážky. Je to těžké.
Vy osobně často doma přemýšlíte o zápasech?
Dřív jsem s tím problém neměl, ale letos třeba moc po zápasech nespím. Samozřejmě že se vám to v hlavě pořád promítá. Pořád si říkám, co s tím. Proč třeba ztratíme utkání v posledních minutách, v prodloužení? Bohužel, pokaždé si najdeme jiný způsob, jak zápas prohrát.
Váš tým si umí vytvořit gólové šance. Soupeře udržíte v jeho obranném pásmu, ale góly ne a ne přijít. Chybí finální fáze?
Tady se dobře ukazuje rozdíl mezi námi a zbytkem. My svými chybami dáme soupeři dvě nebo tři takové šance a oni je promění. Asi to souvisí také s tím, že jsme byli v první lize zvyklí mít spousty šancí, třeba sedm osm za třetinu. Ale teď? V extralize jich tolik nemáme ani za celý zápas. Takže, když nedokážeme proměnit šance, které nám soupeř dá, těžko budeme vyhrávat.
Statistiky také o něčem vypovídají. Vedete se 14 kanadskými body týmové bodování. Ale jste obránce a máte o čtyři body víc než nejlepší útočník. Čím to je?
Je pravda, že posledních pár utkání zpátky útočníci góly nedávali. Ale je to o celém týmu. Bohužel, takové góly, které bychom v pravou chvíli potřebovali, tam nejsou. Přijde mi, že oproti jiným celkům ztrácíme klíčové momenty. Když se zápas láme, tak sem tam si šanci dokážeme vytvořit, ale nedáme gól. Vzápětí ho často naopak dostaneme a už se to s námi veze. Když extraligové týmy vedou, tak už vědí, co a jak mají hrát. Třeba Olomouc, ta nás ani skoro nepustila do pásma.
Jak dlouho potrvá, než se extraligový hokej „naučíte“?
Naučíme se ho vůbec? Za dvacet zápasů už bychom to měli umět. Na druhou stranu jsme v křeči, ze které jsme se ještě nezberchali.
Kouč Václav Prospal vás chválil, že jste se rychle adaptoval na extraligový hokej. Zároveň dodal, že vám ještě chybí to správné vedení kolektivu. Což kapitán musí zvládat.
Trenér mi tohle vyčítá často. Já se na tom snažím pracovat, ale je to také dané mou povahou. Je pravda, že jestli chci být lídr i v budoucnu, tak vedení týmu budu muset zvládnout.
Už jste musel obrazně bouchnout pěstí do stolu?
Párkrát ano. Když vidím, co občas na ledě předvádíme... Naše chyby nejsou o tom, že bychom neuměli hrát hokej, my zaspíme a jsme nekoncentrovaní a už nám ta sekunda chybí.
Věříte stále svému týmu?
I když to teď s námi nevypadá dobře, pořád věřím, že jsme schopní vyrovnané zápasy otáčet na naši stranu. Může se to dvěma, třemi zápasy zlomit. Potřebujeme možná jednu nebo dvě ušmudlané výhry. Tím si můžeme zvednout sebevědomí. Každý si však musí sáhnout do svědomí, protože také hraje o svou práci, budoucnost. Kdo by chtěl k sobě hráče z týmu, který byl pořád poslední?
Nebyla přeci jen chyba, že vedení Motoru přes léto nepřivedlo pár hokejistů, kteří mají s extraligou větší zkušenosti?
To je otázka na vedení klubu. Ale dali jsme tomu šanci, za což všem zpětně děkuji. Teď však po našich odehraných zápasech budu souhlasit s tím, že možná dva tři zkušení hráči by nám v klíčových fázích zápasů pomohli. Kdybychom je měli, možná jsme vyhráli víc utkání, ale také nemuseli. To už se nedozvíme.
V jednom z rozhovorů jste říkal, že byste potřeboval ještě pár kilo přibrat, aby se vám lépe praktikoval extraligový hokej. Daří se vám to?
Přes léto to celkem šlo. Jenže po prodělání covidu jsem zase přišel o čtyři kila. To mi zůstalo, protože teď těžko něco doženu. Hrajeme i tři zápasy v týdnu, na ledě jsem přes dvacet minut, a i když se hodně snažím dbát na stravu, s takovým vytížením se přibírá hůř.
