„Hokej máme v krvi, takže bylo hned rozhodnuté, co budu dělat,“ vzpomíná brankář Miroslav Svoboda. „Měl jsem všechno urychlené, už ve třech a půl letech jsem fakt pěkně bruslil.“
Ale stejně se už jako klučina rozhodl být brankářem. Teď je mu 23 let. Coby extraligový novic dovedl Plzeň k vítězství v základní části a před zítřejším vstupem do play off říká: „Taková šance na pohár, jakou máme letos, už nemusí přijít.“
Z vašeho životopisu: chytal jste na juniorském šampionátu, zažil sestup se Šumperkem z 1. ligy a loni naopak úspěšnou baráž s Jihlavou. Nikdy jste nepochyboval nad tím, jestli na to máte?
I v Šumperku jsem byl přesvědčený, že na to mám. Proto jsem pořád pokračoval tak, abych to dokázal. Ale začalo to tím, že mě Třinec (mateřský klub) po dvacítkách poslal do Havířova, kam jsem nechtěl. Blbě jsme si sedli s trenérem, a už to jelo. Pak jsem šel do Šumperku, kde se zachraňovala soutěž. Sice jsme spadli, ale mě to posílilo. Zažil jsem těžké boje a díky tomu udělal postup s Jihlavou. Kdybych to nezažil, nedokázal bych se do baráže vcítit.
Vše špatné je k něčemu dobré?
Ano. Bylo mi 21, když přišel pád. Byla to velká škola a já viděl, jak jsou ti kluci smutní. Věděl jsem, že už to nikdy nechci zažít. Ti kluci živili rodiny, ale spadlo se. Byl jsem rád, že jsem pak prožil v Jihlavě opak – absolutní nadšení.
Vás do Jihlavy zlanařil Petr Jaroš, reprezentační trenér brankářů, že?
Už před tím sestupem jsem měl jít do Jihlavy, ale Třinec podepsal papíry do Havířova, a tím to haslo. Zůstal jsem s Petrem v kontaktu a i po té nepovedené sezoně mi pořád věřil, za což mu patří obrovský dík. Jsem rád, že jsem mu to tím postupem aspoň trochu vrátil.
Plzeň - OlomoucStart čtvrtfinálové série sledujte od 16 hodin online |
Pumpoval do vás sebevědomí?
To jsem měl. Věřil jsem tomu, že mohu chytat dobře. Ale pomohl mi tím, jak je zásadový v tréninku. Navíc jsme si sedli s Kubou Škarkem. Do toho pomáhal Lukáš Sáblík (třetí gólman) – výborný chlap, a kdyby tam nebyl on, v baráži jsme to neudělali. Ale zase jsme všechno vyhrávali, kdyby ne, bylo by to jiné.
Ještě před baráží jste se upsal Plzni. Pomohla ale jihlavská zkušenost v extralize?
Přišel jsem do Plzně, kde je zkušený tým. Jsou tu borci jako Kratěna, Mertl, Gulaš, Kindl – mám se o koho opřít. Ruda Pejchar (trenér brankářů) a Saša Hylák (dvojka) mi strašně ulehčili start. Klobouk dolů před Sašou, jak mi pomáhá, protože by to dělat nemusel. Podporuje mě. A já si toho vážím. Je tu Martin Straka – když jsem přicházel, měl jsem strach, protože k takovému hráči máte obrovský respekt. On ale pro mladé dělá maximum, takže teď jim to chci v play off vrátit.
Mimochodem zmíněný kouč Jaroš říkal, že byste to měl zkusit v zámoří. Co vy na to?
Bavili jsme se o tom už loni a musí to dávat smysl. Je to na agentovi, ne na mně. Já chci udělat v Plzni úspěch, mám tu smlouvu ještě na dva roky a vytvářejí mi tady neskutečné podmínky.
Draftoval vás Edmonton, už třikrát jste byl na klubovém kempu a chytal i proti McDavidovi.
První rok byl šok! Já jsem ani nečekal, že můžu být draftovaný. Vzali mě v sedmém kole a hned za čtyři dny jsem tam letěl. Ani jsem si neuvědomoval, kde jsem. Druhý a třetí rok jsem si užil víc. Zároveň druhý a třetí rok jsem tam jel s očekáváním, jestli to vyjde, nebo ne. Nevyšlo to a sám nevím, čím to bylo. Nedostal jsem žádné zhodnocení, teď už musím jít dál a uvidím, co se objeví po sezoně. Když přijde nějaká dobrá nabídka, člověk ji musí zvážit, protože kariéra není dlouhá. Ale teď se soustředím na Plzeň – taková šance na pohár, jakou máme letos, už nemusí nikdy přijít.
Vy jste k prvnímu místu po základní části výrazně pomohl, byl jste jedním z nejvytěžovanějších brankářů.
To si každý gólman přeje, ale zase je to dost tvrdé vůči tomu druhému brankáři. Mně to celkem šlo, mančaftu klapalo. Není nic lepšího než odchytat tolik zápasů, lépe to všechno utíká. Každému bych takovou sezonu přál prožít.
Až si člověk říká, jak snadné to pro vás jako nováčka je.
Ale snadné nebylo to rozhodnutí. Měl jsem od Třince solidní nabídku, že už budu v áčku, a i do budoucna mi nabízeli slušné vyhlídky. Plzeň mi však přišla férová, měla velký zájem a já tomu uvěřil. Vsadil jsem všechno na jednu kartu. Chtěl jsem tady uspět a snad se to daří.
Kde je recept úspěchu Plzně?
Vůdčí schopnost Milana Gulaše a Ondry Kratěny, kteří dávali góly. Začátek nám vyhrávali oni, dvakrát jsme dali deset branek v zápase, to se pak lehko získává sebevědomí. A šlo to vidět na všech včetně mě. Byly to zápasy bez stresu, a i když pak těžší utkání přišla, tak tady jsem si extraligu oťukal a rozchytal se. Zároveň člověk musí mít v hlavě, že se to může kdykoliv otočit. Hokej je zrádný, a když se člověk uspí, rázem ho srazí na zem.
Taky jste se už dočkal startu v seniorské reprezentaci proti Slovensku, byť v srpnovém výběru mladých hráčů.
Jsem strašně rád, že ten start mám v brzkém věku, mnoha gólmanům se to nepodaří nikdy. Proti Slovensku mi to sedlo a snad se mi to ještě někdy podaří. Budu na tom makat každý den. Teď je tu ale Plzeň, musíme přejít první kolo. A že je to pro brankáře v play off stres? Je, ale pro všechny gólmany. Musíte přechytat toho druhého, hranice mezi úspěchem a vyhořením je tenká. Třeba dostanu blbé góly a bude chytat někdo jiný, ale doufám, že scénář bude odlišný.
