„V létě jsme slyšeli, že se mu tak říká, tak to používáme,“ vysvětluje Gulaši. Až do pondělí znali Jekla pouze fajnšmekři nebo příznivci prvoligové Třebíče, za niž letos odchytal 23 zápasů. Tento týden přidal i první dva extraligové - na Štěpána naskočil jako náhradník v Karlových Varech, a když za skoro půlku utkání nedostal gól, poslali ho brněnští koučové ve středu proti Litvínovu do „klece“ hned od začátku.
Pavel Jekel v brance Třebíče.
„Ve Varech jsem nad ničím nepřemýšlel, takže jsem ani neměl čas být nervózní. Teď trošku nervozita byla, takže to bylo horší,“ přiznal Jekel poté, co modrobílým vychytal výhru 2:1.
Muži s betony a lapačkou jsou většinou známí pro své železné nervy, jedenadvacetiletý benjamínek však neskrýval, že s ním výjimečná příležitost zacloumala. „Večer před zápasem už jsem se trošku stresoval, ale hodně mi pomohli borci v kabině, trenéři, rodina i přítelkyně. Všichni mi říkali, ať nemyslím na to, že je to extraliga, ale že hokej miluju, a ať si to jdu prostě užít.“
Po utkání už zářil nadšením, během něj mu však tolik do smíchu nebylo. „Kdy mi bylo nejhůř? Asi každou vteřinu,“ svěřil se Jekel. „Byl jsem nervózní až do 60. minuty. Hrát extraligu před tolika fanoušky je proti první lize velký rozdíl.“
Pravdou je, že suverenitou úplně neoplýval. „Působil nejistě, hodně puků mu vypadávalo. Měli jsme na něj zkusit víc střílet,“ pravil litvínovský útočník Robin Hanzl. A Jekel nic nenamítal. „Byl jsem trošku nervóznější, takže to ze mě párkrát vypadlo. Ale borci to naštěstí vždycky odklidili do rohu nebo jsem po tom skočil.“
Pavel Jekel mává fanouškům po zápase s Litvínovem.
V klíčových chvílích dokázal brněnský zelenáč vytasit potřebné zákroky, z 29 střel za jeho záda pronikla jediná. Z hlediště působila přesilovková rána Karla Pilaře jako nechytatelná, Jekel však měl jiný názor. „Řekl bych, že to byla trošku moje chyba, později jsem se přemístil. Doufal jsem, že to bude dávat zpátky na střelu z vrcholu kruhu, bohužel to tam plácl z první.“
V tomto momentě byl brankář možná až příliš sebekritický. Trenéři i spolubojovníci na něj každopádně pěli pouze chválu. „Klobouk dolů. Snažili jsme se mu co nejvíc pomoct a on nás hodně podržel,“ prohlásil Gulaši. Díky však letěly i z opačné strany. „Borci hráli výborně, pomáhali mi, skákali do střel a všechno dělali na sto procent. Moc si toho vážím,“ líčil vděčně Jekel.
Pokud taková symbióza bude pokračovat, mohl by se modrobílý stroj na výhry znovu nastartovat. „Za šanci jsem hrozně rád. Budu se snažit i dál podávat co nejlepší výkony a vybojovat si tu místo,“ oznámil Jekel odhodlaně.
