Žabka svoji hráčskou kariéru ukončil v Mladé Boleslavi v roce 2018. Ve středních Čechách se také poprvé ujal trenérské štace. Naposledy jako asistent působil u slovenské reprezentace do osmnácti let, s níž si po postupu z divize 1A vydobyl účast na juniorském mistrovství světa.
„Celkově to tam komplikovala covidová situace, postup se měl vyhrát už dva roky zpátky. Chtěl jsem to splnit, ale už jsem byl tři roky zavřený v přípravě, a byť jsem měl kontrakt ještě na dva roky, asi byl nejvyšší čas se posunout,“ povídal Žabka v Plechárně po tréninku jeho nových svěřenců.
Po přestávce se znovu vracíte k dospělému hokeji. Dojmy?
Kontakt jsem měl pořád, hodně jsem komunikoval se Slovanem Bratislava. Předtím jsem byl asi čtyři sezony v Mladé Boleslavi, takže vím, do čeho jdu. Nároďák do osmnácti let mě hodně posunul. Dostal jsem nové informace na mezinárodní úrovni. Snažím se pořád vzdělávat a teď chci dát Olomouci maximum.
Proč právě Olomouci?
Když jsem končil v Boleslavi, cítil jsem, že si od chlapského hokeje potřebuji odpočinout. Ale teď cítím, že je správný čas i tým na to, abych naskočil zpět. Olomouc mě oslovila. Přiznám se, že jsem měl i jiné nabídky, ale znám se s Honzou Tomajkem, jsou tu skvělí lidé, takže to byla jasná volba. Asi jsem byl jednou z více variant, ale ani mi nepřísluší zjišťovat, jaké byly ostatní alternativy. Po konci sezony jsme se domluvili a jsem rád, že jsem tu.
S Janem Tomajkem jste spolu hráli v Liberci. Jaký je?
Je to rovnej kluk. Je vzdělaný a otevřený člověk, se kterým se výborně spolupracuje. Navíc máme podobné rodinné zázemí. Naše dcery hrají tenis a kluci hokej, takže i z tohoto důvodu jsme byli s rodinami dost v kontaktu.
Nakousnul jste spolupráci. Jak budete fungovat na lavičce?
Honza je samozřejmě hlavní trenér. Já jsem asistent. Tréninky děláme společně a vše je po nějaké vzájemné komunikaci, za což jsem strašně rád. Honza bude mít více na starosti útočníky, já se budu snažit věnovat se obraně.
Jako bývalý bek jste určitě poznal to, co zdobí olomoucký hokej nejvíce. Bojovnost a odhodlanost.
Určitě. Zaregistroval jsem to už u suché přípravy, i tady po pár trénincích. Kluci mají skvělý přístup. Jeden, jak druhý. Je to příslib toho, že bojovnost a nasazení tu budou velké. Rádi bychom tam dostali ještě nějaké hokejové věci.
K čemuž loni výraznou měrou dopomáhal legendární David Krejčí.
Pochopitelně bych byl strašně rád, kdyby tu byl. Bylo by to skvělé pro tým, pro lidi i pro nás pro trenéry. Pracovat s takovýmto hráčem je obrovský posun i pro trenéra. Vedení dělá maximum pro to, aby se to povedlo.
Jaké byly první tréninky?
Máme za sebou zahřívací týden, na rozcvičení. Ode dneška do toho šlápneme.
Mluvil jste i o jiných nabídkách.
Byly spíše ze Slovenska. Myslím si však, že český hokej je u chlapů na vyšší úrovni než bohužel slovenský. Nechci snižovat úroveň hokeje na Slovensku, ale kvalita hráčů je vyšší tady v Česku. Vycházelo mi to jako posun. Olomouc je pro mě tým, který, si myslím, udělá maximum pro to, abych dobře zapadl.
Přemýšlel jste o trenéřině už i jako hráč?
Spíš jsem měl štěstí na lidi. V Mladé Boleslavi jsem začal s trénováním už při hraní. S šéftrenérem Honzou Křivohlávkem jsme trénovali juniory. To je člověk, co tu kategorii dělal 20 let. Hrozně schopný člověk, dal mi do začátku nejvíc. Co se startu týče, byl to jeden z nejlepších lidí, které jsem mohl potkat. Áčko v té době vedli František Výborný a Marian Jelínek – špička v oboru. Ti všichni mě vzali mezi sebe, takže jak říkám – štěstí na lidi.
A teď budete potřebovat i štěstí do nové sezony…
Chceme chytnout začátek a co nejlíp do nového ročníku vstoupit. Budeme se snažit co nejlíp připravit hráče jak po taktické, tak i po fyzické stránce.
