Jako by se Hanáci nemohli zbavit zvyku, který mají z extraligových duelů pod kůží. V Olomouci se málo kdy hokej tvoří a ani autor vítězné trefy Jan Švrček nepatří mezi vyhlášené šutéry, známý je spíš jako tvrďák. A ani z této role nevypadl. Čtyři minuty před koncem si chytil Jana Strejčka, vyměnil si s ním pár ran a pak jej složil na lopatky na led. Tím zkompletoval unikátní počin, v hokeji pojmenovaný legendě Gordie Howeovi, protože u druhé branky Olomouce si připsal druhou asistenci.
Vstal jste ráno coby oslavenec a věděl, že to dnes zkrátka půjde?
Neplánoval jsem si to, asi to tak ale mělo být.
V druhé třetině jste se už nemohl dívat, jak vaši útočníci pálí jednu šanci za druhou a propálil to sám?
Vyšlo to ze situace, že jsme šli po dlouhé době před gólmana, že neviděl a když brankář nevidí, tak může jakákoliv střela skončit gólem. Hezky to tím odstartovalo.
Jan Káňa z Olomouce dotírá na brankáře Adama Berana z Jihlavy. Vlevo je Matěj Vovsík.
Do té doby to bylo ale podobné jako včera, utrápené.
Bylo. První třetina byla ošemetná. Fakt není sranda nastoupit k zápasu po měsíci a půl, chytit zápasové tempo zkrátka trvá. Navíc bylo vedro, led byl špatný a tím spíš jste utahaní. My to v té druhé třetině konečně rozjezdili a začalo to mít od nás parametry hry, kterou bychom chtěli předvádět.
Ta branka skutečně pomohla rozvázat olomoucké nohy. Potřeboval tým konečně vést?
Jak dlouho nehrajete, tak hledáte klid a sebevědomí. A to vám dá právě gól. Pak už to vypadalo přesně tak, jak má.
Završil jste to bitkou v závěru, zkompletoval hattrick Gordieho Howea. To měla být ta pravá oslava dnešních 39 narozenin?
Rozhodně to nebylo plánované, taková věc vždycky vyplyne z nějaké situace. Řekli jsme si v šatně, že jim nemůžeme dát čichnout ani v soubojích a šarvátkách, ať jim dáme najevo, že tady zkrátka nemají šanci uspět.
Mela před jihlavskou brankou. Zleva Petr Fridrich z Olomouce, Rok Macuh z Olomouce, Matěj Vovsík z Jihlavy, brankář Adam Beran z Jihlavy a Patriks Ozols z Jihlavy.
Rychlý proces byla také šarvátka s výrazně menším Janem Strejčkem…
Zavrávorali jsme oba dva, vyměnili si pár žďuchanců a spadli. Deset vteřin a bylo po všem.
Mstil jste Fridricha, který napadal před brankářem Beranem a dostal se do strkanice?
Oni se tam žďuchali a tohle už vyplynulo z té situace. Frigo patří k hráčům, co mají sbírat body a není tam od toho, aby se s někým mlátil. To zbyde vždycky na nějakého většího kluka.
Poslední gól jste dal loni v lednu, pamatujete si na něj vůbec?
No samozřejmě, já si pamatuju všechny svoje góly. (směje se) Po pravdě? Vůbec netuším!
„Doufám, že nám dají domácí šatnu…“Možná kvůli absolutně jasnému výsledku byli oba trenéři po utkání naprosto uvolnění. Jan Tomajko spokojený, Viktor Ujčík smířený. Když došlo na diskuzi, jak budou vypadat dva nadcházející duely ve stejné hale, kdy budou ale v zápise jako domácí figurovat Jihlavané, ztratil pevnou tvář definitivně. „Doufám, že nám domácí vyklidí kabinu, ať máme kratší cestu na led! A budeme mít i vaši střídačku, že jo?“ nadhodil udičku vedle sedícímu Tomajkovi. „No zrovna jsem přemýšlel, jak to vlastně bude,“ opáčil zároveň pobavený i zaskočený domácí kouč. „My s tím musíme něco udělat, to tak zkrátka bude,“ uzavřel s úsměvem Ujčík. |
Série je 2:0 na zápasy, jak se půjde do třetího duelu?
Bylo důležité zvládnout první zápas, vyhráli jsme je oba, ale všichni viděli, jak to bylo těžké. Začneme v neděli opět za stavu 0:0 a potřebujeme do utkání vstoupit mnohem lépe, navázat na dnešní druhou a třetí třetinu.
Jak se cítíte v baráži po sezoně, kdy jste část utkání vynechal a zdálo se, že jste se nevešel do sestavy?
Měl jsem poraněné koleno, nemohl jsem hrát od půlky ledna. To mi dovolilo naskočit zase až nyní.
Na podzim jste zaskakoval na chviličku v Kometě, ta je ve finále. Už jste zjišťoval, jestli případný titul bude zapsaný i u vás?
Beru všechno! (směje se)
Máte zkušeností na rozdávání. Jak se lídruje těm méně ostříleným.
Já touhle dobou byl vždycky zvyklý hrát finále… Asi dvě, co jsem hrál v kariéře. Baráž mě potkala snad první. Porovnal bych to ale mezi sebou, je tam zkrátka ten play off mód. Jen ta motivace je jiná, negativní.
Takřka vyprodaný stadion pomáhá?
Dává nám to sílu do toho boje. Musíme hlavně kvůli nim ukázat, že do extraligy patříme, že jsme v téhle šlamastice jen nešťastnou náhodou.
