„Utkání s Libercem trochu kopírovalo to se Spartou, kdy jsme rovněž nezačali nejlépe,“ připomněl Andrej Nestrašil nedělní porážku 1:2.
„V závěru pak tlačíme, tlačíme... I se Spartou jsme byli blízko vyrovnání, což se nám bohužel nepodařilo. Ten problém je na tom začátku. A když dostaneme čtyři góly (pátý dal liberecký Adam Musil při hře Třince bez brankáře – pozn. red.), tak se těžko vyhrává.“ povzdechl si Nestrašil.
Hodně šancí vám pochytal liberecký brankář Petr Kváča, který měl někdy až zázračné zákroky. Souhlasíte?
Oba gólmani měli zákroky navíc, oba podali velmi kvalitní výkon.
Pardubice otočily mač s Boleslaví, Sparta padla v Brně. Vítkovice vyhrály v Litvínově![]() |
V závěru Kváča dvakrát podezřele posunul branku. Neměl být vyloučený?
Podezřele... Gólmanovi se to může stát, děje se to v každém utkání. Když jsme hráli v Brně, stalo se to čtyřikrát a sudí dali brankáři varování. Někdy je tyčka uvolněná. Ale pak Mazi (třinecký Marek Mazanec – pozn. red.) v utkání v Karlových Varech zakročí naprosto legitimně, branka vypadne a on dostane dvojku... Trochu jsou v tom posuzování nesrovnalosti, každý rozhodčí to vidí jinak, ale také oni nemají tu práci lehkou. Člověka to naštve, ale i rozhodčí mají právo chybovat, ačkoliv nevím, zda to dnes chyba byla nebo ne.
Přesto ale Petr Kváča musel být ke konci už pořádně unavený...
Jo, ale nebudu mu sahat do svědomí. On musí říct, jestli to byl úmysl, nebo ne. Vyloučený nebyl, hráli jsme dál.
Vaši trenéři během utkání točili složení útoků. Jak to ovlivní hru?
Jak jsme byli na té špatné šňůře (sedm porážek za sebou – pozn. red.), tak jsme si zvykli, že hledáme určité kombinace, které hru oživí. A ve třetí třetině už je to takové – všichni se všemi. Samozřejmě, když vyhráváte, tak na složení útoků nesaháte, ale když se úplně nedaří, jsou změny pochopitelné. Něco se děje.
Liberec má formu, ale vy jste ho přehrávali. Znamená to, že se zvedáte, aby vaše výsledky byly znovu lepší?
Víme, že náš tým je silným, ale musíme se vrátit k tomu, co nás zdobilo dříve. Každé mužstvo v extralize je kvalitní, rozmezí mezi prvním a jedenáctým (před 29. kolem – pozn. red.) je deset bodů, takže několik zápasů prohrajete a můžete být dole. Víme, že útočně jsme také kvalitní tým, ale musíme se trochu víc zaměřit na defenzivu, abychom nedostávali tolik gólu.
Řešili jste v kabině, že proti sobě stály dvě bratrské dvojice, protože za vás hrají Jakub Galvas a David Musil a za Liberec Tomáš Galvas a Adam Musil?
V této sezoně to už byl náš třetí vzájemný zápas, takže už to nebylo tak speciální, možná pro ně, pro bráchy. Ale mladý Galvi, na to kolik mu je let (19), hraje na modré čáře výborně. Už se těším na dvacítky (mistrovství světa hráčů do 20 let – pozn. red.), kde se ukáže. Budu klukům držet palce, protože máme hodně velké talenty a velice kvalitní mužstvo, které bude doufám nebezpečné.
A co Adam Musil, který vám dal dva góly?
Je to kvalitní hráč, takového bych chtěl ve svém týmu. Je nepříjemný, je před brankou, má dorážky, dává góly, hraje výborně.
Zmínil jste mistrovství světa dvacítek. Na to pojedou i vaši spoluhráči Petr Sikora a Matěj Kubiesa...
... A hlavně tam mám bráchu, na toho jsem zvědavý. Povídal jsem mu, že je zvláštní, že dva mí spoluhráči s ním budou hrát na šampionátu dvacítek. A těm našim klukům jsem říkal, aby mi ho hlavně nezkazili (smál se), aby na něj byli hodní. Náš národní tým bude silný, je tam mladý Dravec (Dravecký), Jiříček, všichni hráči mají kvalitu.
Co říkáte tomu, jak poslední dobou šly výkony vašeho bratra Václava nahoru?
Jo, od té doby, co se vrátil po vleklém zranění, se zlepšuje. Naše rodina vyznává tvrdou práci, ale někdy se nedaří, jindy ano. Šel si za tím, dělal těžká rozhodnutí v životě a vyplácejí se mu. Teď v NCAA (hraje univerzitní ligu za UMass, což je Universita of Massachusetts – pozn. red.) má vstup do sezony dobrý. Doufám, že se mu bude dařit dál.
Pošlete mu po Petru Sikorovi a Matěji Kubiesovi i nějakou radu?
My si píšeme relativně často, i když teď ty jeho zápasy bohužel moc nestíhám. Hlavně to jsou všechno mladí kluci. A sebevědomí. My jsme vždycky na ty dvacítky jeli podělaní až za ušima, protože jsme neměli srovnání s ostatními týmy. Mysleli jsme si, že kluci z Kanady a Ameriky jsou nějací bohové, ale po čtyřech zápasech jsme zjistili, že jsme s nimi teoreticky mohli i hrát, jenže to už bylo pozdě. Kdežto dneska kluci vědí, že na ně mají. Doufám, že na mistrovství světa uspějí.




































