Zatímco jeho krajané včetně klubového kolegy, brankáře Stanislava Škorvánka, v Miláně dlouho úspěšně navazovali na bronzový úspěch na předcházejících hrách, útočník hradeckého Mountfieldu se chystal na vyvrcholení extraligového ročníku.
A slovenská reprezentace? Ta v jeho plánech před posledními pěti koly základní části a před play off nadále figuruje. „Věřím, že po sezoně dostanu pozvánku a určitě budu bojovat o to, abych na mistrovství byl,“ říká sedmadvacetiletý útočník, jenž v Hradci dokončuje třetí sezonu.
Jak je daleko z české ligy do slovenské reprezentace?
Chlapci, kteří ji hrají, mají vždy šanci do národního týmu se dostat. Jsem tu třetí rok a mám pocit, že každým rokem jde soutěž nahoru. Prosadit se je stále těžší i proto, že se do ní vracejí skvělá jména. Myslím si, že extraliga je opravdu kvalitní.
Pro vás osobně je ale v této sezoně trochu smolná, byl jste poměrně dlouho mimo hru. Těžký návrat?
Smůla, protože před zraněním jsem se cítil dobře a bodoval, o to to asi bylo těžší. Nedá se ale nic dělat, člověk se s tím musí vypořádat. Chce to čas a neuspěchat, aby se zranění neobnovilo a netrvalo ještě déle.
Pro vás to asi bylo těžší o to, že se vám v minulé sezoně dařilo, nastřílel jste dvacet gólů.
Určitě. I proto, že já jsem nikdy nebyl střelec, vždy jsem radši na góly nahrával. Tady mi ale od začátku vštěpovali, že musím střílet, protože mám dobrou střelu. Vnitřně jsem tomu asi uvěřil a padalo mi to tam. Měl jsem tehdy pocit, že když vystřelím od bufetu, stejně gól dám. Je pravda, že člověk musí mít i kousek
V Hradci jste třetí sezonu a smlouvu jste prodloužil. Jak těžké bylo rozhodování?
Ani chvíli jsem o prodloužení smlouvy nepochyboval. Velmi se mi tu líbí, jsme super kolektiv, pěkné město, které mi připomíná právě Bystricu. V podstatě je to tak uprostřed České republiky, takže i cestování na zápasy není tak náročné. Oblíbil jsem si to a cítím se tu výborně.
S Banskou Bystricou, odkud jste do Hradce přišel, jste získal dva slovenské tituly. Co přidat i ten český?
Bylo by to skvělé vyhrát a myslím, že tým na to určitě má. V brance máme kvalitu, což je velmi důležité. A play off je nevyzpytatelné, vidíme to každý rok. Zvítězit by bylo dokonalé.
Měsíční olympijská pauza přišla jen pět kol před koncem základní části. Co od závěru sezony čekáte?
Že začíná důležitá část sezony a blížíme se ještě do důležitější. Všichni vidí, jak je tabulka nabitá a vyrovnaná. My bychom se rádi dostali do elitní čtyřky.
Mít měsíc zápasového volna právě v tomto období není příliš obvyklé, jak jste ho právě s vyhlídkou na to, co vás čeká, využili?
Měli jsme pár dní volna, které jsem strávil doma na Slovensku. Setkal jsem se s rodinou, spíš jsem odpočíval. Pak následoval teambuilding, který byl super! Vždycky je dobré, pokud je šance, utužit kolektiv. Vyšlo to, zasmáli jsme se.
Nechyběly u toho ani běžky. Jak jste na tom s nimi?
Špatně, stál jsem na nich poprvé. Lepšilo se to, nějaký třetí den už jsem se s nimi nějak sžil, ale dobrovolně na ně určitě nepůjdu.
Vy jste i jako profesionální hokejista studoval vysokou školu, máte bakalářský titul. Co vás k této netradiční kombinaci motivovalo?
Chtěl jsem mít zadní vrátka, v hokejové kariéře se může kdykoliv stát cokoliv. A hlavně netrvá do konce života.
Slovenský útočník Alex Tamáši na tréninku Hradce Králové.
Podle studijního oboru jste odborníkem na dřevostavby, proč jste se ve studiu věnoval právě jim?
Protože mě bavily. Navíc se naskytla možnost studovat ve Zvolenu na Technické univerzitě, kde se obor dřevostaveb studovat dá.
Bylo těžké studium skloubit s profesionálním hokejem?
Bylo, ale musím školu ocenit v tom, že mi vycházela vstříc, abych mohl stíhat jak školu, tak i hokej. Měl jsem individuální plán a mohl jsem obojí spojit. Vyšlo to a po dokončení bakalářského studia jsem ze Slovenska odešel hrát do Čech.
Všichni bojují o svou poziciO účast v play off už nemohou přijít ani teoreticky, před Mladou Boleslaví, které patří první příčka pod pomyslnou čarou, měli včera náskok 19 bodů. A v posledních pěti kolech jich je ve hře maximálně patnáct. S touto myšlenkou ale hokejisté hradeckého Mountfieldu do finiše základní části nevstupují. Při hodnocení tabulky pochopitelně ze své šesté příčky spíše pokukují po tom, jak se probít mezi nejlepší čtyři týmy a zajistit si tím přímý postup do čtvrtfinále. „Zbývá pět zápasů a kromě možná jednoho nebo dvou týmů na vrcholu tabulky teď všichni bojují o svou pozici, body budou opravdu hodně důležité,“ předpokládá Steve Moses, americký útočník v hradeckých barvách. Mountfield se do tohoto boje pustí středečním domácím zápasem s Vítkovicemi (začátek v 18 hodin). Po něm ho do příštího pátku, kdy základní část skončí, čekají ještě zápasy v Olomouci, doma se Spartou, v Liberci a s Mladou Boleslaví. Výsledky těchto pěti zápasů společně s výsledky týmů, jež o přímý postup do čtvrtfinále také usilují, rozhodnou. Hradec nyní ztrácí na třetí i čtvrtý tým v tabulce shodně jen tři body. Řež o to vyhnout se předkolu startuje po měsíční zápasové pauze. Právě tato okolnost může být zrádná. „Měsíc bez zápasu je dlouhá doba. Je jasné, že znovu naskočit do utkání bude pro všechny trochu zvláštní,“ netají Moses před boji o následující play off, „těch pět zápasů bude důležitých i na přípravu před ním.“ |
