Utkání ve Zlíně, v němž domácí HC Hamé zvítězilo 4:2, si proto nenechala ujít početná skupina fanoušků z Valašska.
"Bylo to moc pěkné. Většinu z nich docela dobře znám, loni nevynechali jediný náš zápas. Stali se z nás přátelé a stále jsme ve spojení. Bylo příjemné se s nimi znovu setkat, pozdravit je a poděkovat za podporu," líčil sympatický Fin, který v sobotu oslaví 24. narozeniny.
S fanoušky si užil po sezoně ohromné oslavy. Stal se vsetínským spasitelem. Neuvěřitelnými zákroky při úspěšné baráži o místo v extralize proti favorizovanému Ústí nad Labem přiváděl soupeřovy střelce k šílenství.
"Určitě to byl jeden z nejvýznamnějších momentů mé dosavadní kariéry. Když mi bylo sedmnáct, stal jsem se finským mistrem s juniorským týmem. Ale baráž, to bylo něco neopakovatelného, budu na ni dlouho vzpomínat," zasnil se.
Byl pro vás rok ve Vsetíně velkou školou?
Byl to velký skok v kariéře. Šance, abych dokázal, že umím být týmovou jedničkou. Chytal jsem spoustu náročných zápasů, ve kterých jsem se nenudil. Byl to dobrý rok.
Celou sezonu měl ale klub problémy s penězi, dlouho vám dlužil výplaty. Bylo těžké se v takové chvíli soustředit na hokej?
Samozřejmě. Možná nám několik zápasů nevyšlo právě kvůli tomu, že nám klub dlužil. Hráči byli nervózní, nesoustředili se tolik na hru. Ale měli jsme dobrou partu, která se s tím vypořádala velice dobře.
Opustil jste Vsetín hlavně kvůli jeho dluhům?
Už mi všechny peníze zaplatili, jsme vyrovnaní. Hlavním důvodem byly ambice klubu. Vsetín nemá takové zdroje, aby mohl v extralize útočit na titul. Chtěl jsem se v kariéře zase o kus posunout.
Jak ambiciózní je Slovan?
Od první chvíle je cítit, jak všichni myslí v této sezoně na zisk titulu. Teď tvrdě pracujeme, soustředíme se na náš cíl. Snažíme se už v přípravě vyhrát každý zápas, i když se nám to ve Zlíně nepovedlo. Tým je velice dobře poskládaný. Máme nesmírně silnou první řadu. Výborné obránce i hráče, kteří se dokáží střelecky prosadit. V zápase jsme schopní dát tři, čtyři góly, což by nám mělo stačit k vítězství. To už si vzadu pohlídáme.
Jak vůbec s týmem komunikujete?
Velice dobře si rozumím s druhým brankářem Jánem Chovanem, který dřív hrál juniorské ligy v Americe a Kanadě, a naučil se proto výborně anglicky. Něco málo umím z češtiny a učím se i slovenštinu.
To jsou hodně podobné jazyky.
Vím, ale stačí, když se české slovo ve slovenštině trošku změní a už mám problémy, i když věta zní skoro stejně. Za rok ve Vsetíně jsem se naučil celkem dost českých slov.
Většinou hokejových, ne?
No, ty jsou často mezinárodní, s těmi jsem problém neměl. Umím jednoduché věty a otázky typu: Kam jdeš, jak se máš, kde jsi byl a podobně.
Kolik hráčů v kabině vlastně mluví anglicky?
Hodně, až jsem byl překvapený. Hráli různě v nižších a juniorských ligách v Americe nebo v Evropě.
Jen finsky nikdo neumí, že?
Ale ano. Trenér Róbert Pukalovič hrál pět let ve Finsku. Byl první, kdo mě ze Slovanu oslovil, jestli k nim nechci jít hrát. Dokážete si představit mé překvapení, když na mě v telefonu spustil finsky. To se mi moc často nestává.
Měl jste i jiné možnosti, kam ze Vsetína zamířit?
Bylo hodně nabídek. Ale jsem přesvědčený, že jsem vybral dobře. V ostatních týmech by bylo dost těžké zůstat jedničkou. Konkurence je sice velká i ve Slovanu, ale velkou výhodou je, že jsem dostal šanci hned od začátku. Můžu ukázat, co ve mně je. Kdybych se třeba rozhodl pro některý z finských klubů, nemusel bych hrát a to by byl v mém věku problém.
Zajímaly se o vás i kluby z Česka?
Dlouho jsem jednal se Vsetínem. Ozval se Třinec i několik dalších celků, které chtěly náhradního brankáře. Ale útok Slovanu na titul je pro mě velkou výzvou. O to větší, že se Vsetínem jsme moc zápasů nevyhráli. Teď to bude úplně jiné.
