S aktuálním postavením svého týmu v tabulce jste zatím také spokojený?
Momentálně jsme ve skupině šestí. Do play-off postupují čtyři mančafty, což je z našeho pohledu pořád reálné. Tedy pokud budeme mít všechny kluky zdravotně v pořádku a zvládneme sérii zápasů na ledě soupeřů, která nás teď v lednu v Rusku čeká.
Postup do vyřazovací části byl cíl, se kterým jste do soutěže vstupovali?
My jsme nováček ligy, takže naším hlavním úkolem je, abychom se v ní nějak slušně adaptovali. Play-off by bylo obrovským úspěchem. Každopádně reakce fanoušků a vedení klubu jsou zatím takové, že jsme všechny příjemně překvapili.
Tatranští Vlci jsou juniorským týmem popradských Lvů, ovšem zápasy hrajete ve Spišské Nové Vsi...
Ano a jsme tam naprosto spokojeni po všech stránkách. Bydlíme na zimáku, máme k dispozici veškeré zázemí pro perfektní regeneraci. Prostě to byla ze strany vedení klubu výborná trefa. Spišská Nová Ves je jednoznačně hokejové město.
To znamená, že jste spokojený i s diváckým zájmem?
Určitě. Na každý náš zápas chodí minimálně tisíc lidí, což je na juniorskou soutěž parádní číslo. Největší návštěva zatím byla na utkání s Astanou, kdy dorazilo přes dva a půl tisíce fanoušků. A třeba v Bělorusku na nás na jeden zápas přišly čtyři tisíce lidí. Taková atmosféra vás potom úplně pohltí. S českou juniorskou extraligou se to vůbec nedá porovnávat.
Ani po stránce herní úrovně?
Ne, MHL je na tom prostě ve všem lépe. Ať už zmíním dovednosti, systém, propagaci soutěže. Společně se švédskou juniorskou ligou je v současné době nejlepší. Kluky připraví na profesionální hokejový život naprosto komplexně.
Je pravda, že mediální zájem o juniorskou extraligu, případně první ligu mužů, není v Česku nijak velký...
Přesně tak, kdežto tady o MHL slyšíte na každém kroku. Jen těch všelijakých charitativních akcí, co absolvujeme, setkání s fanouškama, výjezdy... Je to prostě taková malá KHL.
Za celou dobu jste se zatím nebál o svoji pozici? Občas byla série porážek celkem dlouhá.
Cílem juniorky je vychovávat mladé hráče pro A-tým a aktuálně si jich "áčko" vytáhlo hned šest. To si myslím, že je slušná vizitka. Navíc někteří kluci už pomalu dostávají nabídky i z dalších ruských klubů. Ale abych odpověděl na vaši otázku – nebál. I v tomhle je tady obrovský rozdíl oproti Česku. Není takový tlak na výsledky, neexistují žádné zákulisní boje agentů a rodičů.
Na druhou stranu – není potom toho klidu na práci až moc?
Určitě ne. Přiznám se, že jsem netušil, co od angažmá v Popradu čekat. V Detroitu jsem si třeba loni zvykl na americký model, který mi vyhovoval, a teď můžu říct, že tady na Slovensku je v podstatě stejný. Netahá se do hokeje politika ani žádná jiná lobby. Můžete dělat svoji práci na sto procent, majitelé vám k tomu dají prostor a pravomoci.
Takže nelitujete, že jste nabídku Popradu přijal?
Ani v nejmenším! Pro mě je to výborná zkušenost. Zázemí je tady opravdu neskutečné. Každému týmu bych ho přál. Samozřejmě, že se občas vyskytnou i těžší věci, ale po lidské stránce mě tohle angažmá posunulo dál.
Kolik máte v týmu českých hráčů?
Zhruba jednu třetinu tvoří kluci ze Slovenska a zbytek jsou hráči z nejrůznějších klubů v České Republice.
A dva z nich přišli z jihlavské Dukly, kde jste před časem nějakou dobu působil. Oba byli už tehdy vašimi svěřenci?
Ano, konkrétně se jedná o Ondru Malce a Martina Kuřítka. Věděl jsem, jaké jsou to typy. A přesně takové jsem v týmu chtěl. Dostávají hodně prostoru a já jsem s oběma moc spokojený. Jak Ondra, tak i Martin jsou velcí srdcaři a dávají i poměrně dost gólů. Mají výborný charakter, nic neřeší a pracují naplno.
Z Dukly ale v létě dorazilo na kemp na Slovensko víc než jen tihle dva hráči, proč ti ostatní nezůstali?
Některé jsme nevybrali, protože se nám prostě nehodili do týmu, a dva to vzdali sami. Celkově bojovalo o místo nějakých šedesát kluků.
Takže nevydrželi tlak konkurence?
Asi. Ale já jim to v žádném případě nezazlívám, měli plné právo se takhle rozhodnout. Každý je svého štěstí strůjce. A rozhodně netvrdím, že jedna cesta je dobrá a druhá špatná. Jen chci slíbit těm, co zůstali, že udělám všechno, abych jim maximálně pomohl.
Během vašeho působení v Jihlavě jste zkoušel nejrůznější nové tréninkové metody. Dokonce jste jednou pozval na trénink i rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou a jejího trenéra Petra Nováka. Jaké novinky používáte teď na Slovensku?
Od toho máme kondičního trenéra, který tyhle věci sleduje. Teď se třeba chystá dovézt dvě úplně nové tréninkové pomůcky ze zahraničí. Navíc využíváme taky mentálního kouče Radka Šefčíka, který pomáhá například tenistovi Tomáši Berdychovi. Zvyšuje sebedůvěru hráčů a pozitivní myšlení. A svoji práci dělá opravdu výborně.
Poslední dny loňského roku a začátek nového trávíte se svým týmem na soustředění na Vysočině. Proč jste si vybral zrovna Pelhřimov?
Znám zdejší prostředí velmi dobře, všechno potřebné tady najdete v podstatě na jednom místě. Navíc kluci to mají blíž domů. Potřebujeme se co nejlépe připravit na další část soutěže a Pelhřimov je pro soustředění naprosto ideálním místem.
Máte naplánovaný i nějaký přípravný zápas?
Ano, ale jenom jeden. V úterý třetího ledna sehrajeme v Pelhřimově utkání s juniorským týmem Havlíčkova Brodu a ve čtvrtek ráno odjíždíme. Na Silvestra měli kluci samozřejmě volno.
Před letošní sezonou panovala možná trochu nedůvěra vůči zařazení Popradu do KHL a Tatranských Vlků do MHL. Jaké jsou teď po půl roce reakce na tohle téma?
Já myslím, že převážně pozitivní. Liga se chce rozrůstat do jiných států. Teď už je například téměř na devadesát procent jisté, že příští rok bude v KHL italský Milán a do juniorské soutěže možná přibude Barcelona. My jsme vlastně takoví průkopníci, první vlaštovky. A jednou na to možná budeme hrdí.
