A co víc: patřil k těm, kteří nestárnou. Druhou ligu hrál ještě v sedmačtyřiceti letech. "Jo jo, v Nymburce to byla krásná léta. A ta derby s Kolínem? Nezapomenutelná atmosféra. Plný stadion u nás i u nich. A že na mě vždycky kolínští fanoušci sprostě pokřikovali? To k hokeji patří. Nadávky mě spíš hecovaly," vzpomíná Kosejk na dlouhých jedenáct let v nymburském dresu.
Bylo to jeho nejdelší angažmá v životě. Do města na Labi ho v roce 1996 přivedl Tomáš Netík, budoucí nymburský šéf. Znali se spolu ze Sparty, kde Kosejk, jinak odchovanec pražského ČLTK, v devatenácti jako bažant nakoukl do československé ligy a postupně pak prošel Vítkovicemi, Slavií, vyzkoušel si zahraniční angažmá ve Francii a v Německu a po návratu si zahrál nižší soutěže v Příbrami a Neratovicích.
"Do Nymburka jsme tehdy přišli pomoci postoupit z kraje do druhé ligy spolu s Evženem Musilem a Davidem Volkem. Povedlo se, bylo to fajn," říká Kosejk, původně útočník, který se postupně přesunul na post obránce.
Ani klubová věrnost na stará kolena mu však nezaručila důstojný závěr nymburského působení. "Neodešel jsem odtamtud v dobrém. Bohužel."
Při vyprávění lituje, že mu tenkrát nový trenér na rovinu neřekl, že s ním nepočítá. "Byla to divná hra na schovávanou. Naštvalo mě, že jednání nebylo upřímné a fér," tvrdí Kosejk, jenž tak ještě před zahájením sezony odešel hrát druhou ligu ke konkurenci: k nováčkovi do Roudnice nad Labem, kde se sešel třeba s Richardem Žemličkou, také bývalým Sparťanem.
Vydržel tam jednu sezonu a pak zamířil na další druholigovou štaci - do Benešova. Jenže to byla konečná. Kosejk tam neodehrál ani jeden zápas. Skolilo ho zranění. První vážné v jeho bohaté kariéře.
"Objížděl jsem na tréninku kouče, byla tam rýha a už jsem se válel. Špatně jsem spadnul a vyhodil si rameno." Od té doby už se věnuje jen nejnižším hokejovým úrovním. Hraje Pražský přebor za tým Cormoran - auto Krásný. "Jsou tam i starší kluci. Náš věkový průměr je dvaačtyřicet let," upozorňuje.
Přestože hokeji věnoval prakticky celý život, sport ho, na rozdíl od jiných, finančně nezabezpečil. Kosejk tak musí chodit do práce. A nerozpakuje se říct, že dělá manuálně.
"Pracuju pro firmu, která dodává vybavení značkových sportovních prodejen. Regály, stojany a podobně. K tomu ještě s Martinem Maškarincem trénujeme děti v hokejové škole. Ale jsou to spíš individuální tréninky. Aby děti uměly bruslit a byly obratné," líčí Kosejk.
V minulosti se věnoval i trénování mládeže na Slavii. Rukama mu prošel třeba reprezentant Jakub Klepiš. Nejpyšnější je ale Kosejk na jiného borce - na Romana Červenku.
Jde totiž o jeho synovce. "Je to kluk od mojí ségry. Doslova jsem ho vypiplal. Mydlil jsem to s ním od jeho dětství. Viděl jsem v něm talent, nechtěl jsem, aby ho promrhal. To víte, v sedmnácti osmnácti letech jsem ho musel honit, aby se nelajdal. Aspoň to přineslo nějaké ovoce," libuje si.
