Co se vlastně stalo? Během utkání 30. kola nejvyšší soutěže mezi Banskou Bystricou a Popradem domácí tým vyhazoval při oslabení puk z vlastního pásma, za kterým vyskakoval hostující bek Lukáš Kozák.
„Jenže letěl moc vysoko, takže jsem na něj nedosáhl. Otočil jsem se a chtěl pro něj dojet. A viděl jsem, jak ji trefil. Až mi z toho pohledu bylo zle,“ popisoval pro deník Nový čas.
Žiačiková stála u červené čáry mezi střídačkami, kde není ochranné plexisklo. Výsledkem je zlomená kost, otřes mozku, podlitiny, opuchlé oko zalité krví a otevřená, silně krvácející rána. Následoval okamžitý přesun do nemocnice a největší obavy panovaly o její oko.
Právě o něj lékaři v první řadě při operativním zákroku bojovali. Nejde jen o to, zda bude Žiačiková na oko vidět, ale i zda bude oko stoprocentně funkční. V další fázi léčby budou podle slovenských médií neurochirurgové pracovat na tom, aby zachovali funkčnost mimických svalů v postižené oblasti. Teprve až poté přijde na řadu plastická operace, která zamaskuje vady a především velkou tržnou ránu s výraznými stehy.
„Hlásím, že žiju. Děkuju z celého srdce za všechny povzbuzující zprávy a modlitby. Čeká mě operace a vrátím se ještě silnější než předtím,“ vzkázala reportérka na sociální síti.
Mezitím se mezi hokejovou veřejností začalo řešit, proč před letícím pukem nedokázala včas uhnout. „Dělala jsem si zrovna poznámky a měla skloněnou hlavu i zrak. Nesledovala jsem až tak pozorně dění na ledě. Puk jsem zaregistrovala až v těsné blízkosti tváře, takže jsem neměla čas zareagovat, sklonit hlavu, uhnout nebo se krýt rukou,“ vysvětlila Žiačiková pro Nový čas.
Samotný náraz a co se dělo po něm, to si už detailně nepamatuje. Vybavuje si pouze tupou bolest, která nastoupila po úvodním šoku. „Teď už je to lepší. Chci poděkovat všem, kteří se o mě postarali,“ vzkázala třicetiletá žena.
