„V utkání mi to nedošlo a ani teď mi to ještě nedochází. Možná to docením časem, až skončím s hokejem,“ říkal zlínský odchovanec den poté, co svým premiérovým hattrickem v profesionální kariéře pomohl k sedmigólové demolici Kazaně (7:1).
Byl to váš nejlepší zápas kariéry?
Na branky určitě. Tři góly v jednom utkání jsem dal naposledy v juniorce OHL (Ontario Hockey League).
Bezprostředně po zápase jste pronesl, že po třetí brance jste závěr nevnímal. Góly si ale vybavíte, ne?
Tak všechny padly v přesilovce. První jsem dal střelou švihem od modré. Náš útočník stál dobře před gólmanem, svázal obránce a brankáři zakryli výhled. Puk mu šel nad betonem k tyči. Druhý jsem vstřelil golfákem z osy hřiště. Sjel jsem si od modré dva kroky a přes clonící hráče prošel puk brankáři mezi betony. Třetí gól byl nejlehčí, do prázdné. Začínali jsme přesilovku čtyři na tři a trenér nám říkal, ať rotujeme. Začal jsem nahoře u modré, až jsem se objevil vedle tyčky. Zrovna když se vracel náš hráč z trestné, tak jsme vystřelili od modré, puk propadl za záda gólmana a u dorážky jsem byl dříve než obránce.
Gratulací muselo být hodně, viďte?
Je to tak. V zápase mi to nedošlo a nedochází mi to ani teď. Lidé mi píšou, že to byl první hattrick v historii Amuru od obránce, že to byl první hattrick českého beka v KHL. Hned mi psal Jirka Sekáč. Zároveň to byl pro Amur velký výsledek. Porazili jsme Kazaň, která vede naši divizi. V klubu zavládlo nadšení, gubernátor kraje, prezident klubu, všichni byli v euforii. Fanoušci v hale stáli na nohách a aplaudovali nám.
Vy jste se zároveň prosadil poprvé v sezoně a hned třikrát.
Měl jsem šance už předtím. Nepadalo mi to, trefoval jsem tyčky, břevna. Proti Kazani mi vyšlo, na co jsem sáhl. Možná to docením časem, až skončím s hokejem a puk ze zápasu si někde vystavím.
Jordánův hattrick Kazani* 16. minuta, 3:0 * 37. minuta, 4:1 * 53. minuta, 6:1 |
Po zápase jste byl vzhůru ještě ve tři hodiny ráno. To jste byl tak rozpumpovaný, že jste nemohl zabrat?
Po zápasech usínám později vždycky, obvykle kolem druhé. Teď to bylo ještě ovlivněné tím, že jsme se vrátili z krátkého třízápasového tripu, na kterém jsme se nestihli přehodit na moskevský čas. A už jsme hráli doma proti Jokeritu. Po něm jsem usnul v šest ráno a spal jen šest hodin, takže jsem se bál, jak na tom budu proti Kazani. Naštěstí jsme zvládli oba domácí zápasy (nově se za výhru v KHL dávají po vzoru NHL dva body). Doufám, že nás to neuspokojí a budeme pokračovat v naší hře.
Na začátku sezony jste kvůli koronavirové nákaze v týmu prohráli šest zápasů v řadě. Museli nastupovat i junioři. Bylo to hodně zlé?
Koronavirus nás míjel celou přípravu, až dva týdny před ligou nás to trefilo. Proletěl celou kabinou, covid neprodělal jenom jeden hráč. První zápas odehrála snad jediný kompletní lajna. Čtyři obránci, kteří často nehrávají, nastupovali v útoku. Kluci se postupně vraceli, ale bylo to hodně těžké. Dva týdny leželi v posteli a po jednom tréninku šli do zápasu. Sám na sobě jsem poznal, jak obtížné je po covidu nabrat zpátky síly. Trvalo tři týdny, než jsme se všichni dali dohromady. A než jsme se všichni dostali na své fyzické možnosti, trvalo to také dlouho. V těžké situaci nás podpořilo vedení klubu. Nikdo nepanikařil. Věděli, že je to jenom o fyzičce, že se výsledky dostaví. Postavili se k tomu perfektně a teď to nese ovoce.
Michal Jordán v dresu Caroliny
Soudě podle toho, že jste vynechal 11 zápasů, tak vás koronavirus docela dostal, že?
Pozitivní test jsem měl pět dnů před ligou a tři týdny jsem se ho nemohl pořádně zbavit. Ale neřekl bych, že jsem měl těžký průběh, to bych skončil v nemocnici. Problémem bylo, že jsem se nemohl zbavit vysokých teplot. Dva dny jsem měl 37,5, a když už se mi třetí den ulevilo, tak se zase teploty vrátily. Bylo to nepříjemné na psychiku. Při chřipce jsem se cítil týden mizerně, ale pak jsem mohl normálně fungovat. Teď ne. Ale byli kluci, kteří měli pár dnů rýmu. Každý reaguje jinak. Trvalo mi, než jsem se dostal zpátky do původní fyzičky. Až poslední tři čtyři zápasy se cítím daleko lépe.
Dá se říct, že KHL se promořila a nyní jede bez zádrhelů?
Soutěž má pravidelný rytmus. Už před sezonou si koronavirem prošlo nějakých 60 procent klubů. Cizí týmy, Jokerit, Riga, to tolik nepostihlo, jsou tam jiná nařízení než v Rusku. Ale všichni počítají s tím, že v závěru sezony to bude pro všechny stejné a regulérní.
Máte tak aspoň pokoj od testů?
Ty běží pořád. V KHL se testují hráči každých pět dnů. Ale změnila se pravidla. Kdo prodělal covid a má dostatečnou hladinu protilátek, na testy nemusí. Měří se z krve po měsíci. Já jich mám dostatek, takže mně v nose nebo krku nešťourají.
Mimochodem, jak je to nyní v KHL s diváky na zimních stadionech?
V každém kraji jinak. V Moskvě mohly být plné z 50 procent, ale nově by se mělo hrát bez diváků. U nás je povolená kapacita 30 procent, což je něco přes dva tisíce lidí. Ale pořád je to lepší než v Česku, kde se vůbec nehraje. KHL před sezonou řekla, že se bude hrát, děj se co děj. Liga je díky pravidelnému testování pod kontrolou. Většina hráčů nemoc prodělala.
Od nové sezony nosíte v týmu kapitánské céčko. Co to pro vás znamená?
Nejsem prvním českým kapitánem v Amuru. Přede mnou byl Honza Kolář, minulou sezonu Tomáš Zohorna (oba ale jen zaskakovali). Teď se trenéři rozhodli pro mě. Jsme v Amuru nějakou dobu. Všichni vědí, co od nás Čechů můžou čekat. Jazykově jsme na tom dobře, domluvíme se v pohodě.
V ruských klubech jsou ale kapitáni většinou domácí hráči, ne?
V Amuru to býval Aťušov, který má zlato z mistrovství světa. Vážím si, že mám takovou pozici, že mi věří. Je to pro mě velká čest. Výzva, abych šel dopředu. Ale také větší tlak na můj výkon, celého mužstva.
Michal Jordán
Proslov už jste měl?
Trenér po mně chce, abych před zápasem řekl pár slov. Ale na velká moudra nejsem, snažím se to ukázat na ledě. Když však na to přijde a je to potřeba, své si řeknu. Soustředíme se na náš cíl, kterým je play off. Začátek byl těžký, prohrávali jsme hodně, ale to potká každého. Teď jsme se dostali na osmé místo konference, ale před sebou máme ještě 40 zápasů. To je strašně moc. Chceme nabrat co nejvíce bodů, aby nás to nemrzelo jako loni, kdy jsme měli několik dlouhých sérií porážek. Když vám pak uteče play off o bod, tak to hodně zamrzí. Věřím, že jsme se po loňské zkušenosti poučili.
Ještě lépe bude, až se za vámi dostane rodina, že?
Hranice jsou pořád zavřené, povolení k příjezdu dostali jen sportovci, a to jsem měl štěstí, že jsem dostal ještě před koronavirem dlouhodobé vízum. Bez rodiny jsem čtyři měsíce, s tím jsem vůbec nepočítal. Psychicky je to náročné. Liga tohle zpočátku vůbec neřešila, ale spolu s dalšími cizinci jsme napsali dopis na KHL, aby nám pomohli. Rodiny hráčů nikoho nezajímaly a ani to nikdo nevěděl, ale věci se daly do pohybu. Spokojený budu, až manželka a děti přiletí za mnou.
