"Jsem z toho zlomený. V prvním momentu se mi zatmělo před očima. Zahrát si KHL v Popradu jsem na sklonku kariéry vnímal jako odměnu odněkud shůry. Teď doma okopávám zahrádku a musím se z toho sebrat," vykládal Petrovický v rozhovoru pro sme.sk.
Byl jste jedním z mála hráčů, kteří měli se Lvem dohodnutou výšku smlouvy. Byla zajímavá?
Nebudu nic zastírat, šlo o mimořádnou nabídku. Klub mi slíbil o hodně víc, než jsem si v uplynulé sezoně vydělal v Rize.
Neměl jste však pochybnosti, že projekt nakonec nemusí vyjít?
Asi jsem se nadchnul stejně jako většina lidí v Popradu. Představoval jsem si, jak se polovina Košic přijede podívat na Stanu a Slováka, v Trenčíně na Demitru s Radivojevičem, v Nitře na Stümpela nebo Růžičku... A celé široké okolí na Jágra s Haškem. To byla fakt silná vize.
Jak reagovali hráči na zprávu, že je čeká předčasný odjezd domů?
Zpočátku tomu bylo těžké uvěřit. Mysleli jsme si, že se všechno ještě spraví. Zůstali jsme sedět jako opaření.
Pátrali jste po příčinách?
Ne, já ani většina kluků se už netrápila, kdo na tom nese hlavní vinu. Jestli ruská strana, slovenský svaz nebo někdo třetí. Bylo by to zbytečné.
Jaká byla atmosféra na trénincích v Popradu?
Profesionální, na každém bylo vidět, že se chce poprat o smlouvu. Byla cítit konkurence.
Jaké měl Lev šance uspět v KHL?
Klíčové bylo, jestli by se podařilo získat Pálffyho, Zedníka, Lintnera nebo Bartečka. Se všemi to měl klub předjednané. Když by se všechno vyvíjelo optimálně, mohl by Lev zaútočit i na postup do play-off.
Jaká je momentálně vaše hokejová motivace?
Utrpěl jsem silnou ránu. S rodinou jsem se těšil, že budeme blízko domova a vyděláme na stará kolena slušnou korunu. Ale znáte mě... Jdu dál a budu bojovat o novou práci.
