Pozvolna se učí náročnou švýcarskou němčinu. Do Česka se s manželkou a synem vrací jen na léto plus pár dní v roce. "Těším se domů i sem. Je to tu paráda. Taková větší vesnice."
Davos, to je tradiční a nejúspěšnější švýcarský klub. I proto má fanoušky po celé zemi, v Curychu i Bernu. "Tam na nás přijdou třeba čtyři tisíce lidí. My jsme historie. Jako Dukla Jihlava."
Právě na Vysočině v 16 letech vstoupil do ligy. Před devíti lety šel za moře: do Colorada, Anaheimemu a Chicaga. Všude jej posílali na farmu. Po peripetiích se obrátil k Bibli. Od té doby je věřící.
Pak se usadil v Davosu. Ve městě s hlavní třídou plnou hotelů a obchodů, jezerem a alpskými svahy všude kolem. "Po tréninku si jdeme zalyžovat. Pokud druhý den nehrajeme," říká. "A máme skoro dvouletého kluka, takže chodíme bobovat." Přestože hokejisté obvykle mívají lyžování zakázané ve smlouvě, v Davosu chodí na svah všichni.
V týmu patří k nejproduktivnějším hráčům. Přestože je švýcarská liga považována za průměrnou, nestěžuje si. "Hraje se tu otevřený hokej. Úroveň není špatná," oponuje.
V lize je Davos druhý, fanoušci čekají vítězství. A stejně tak na Spengler Cupu. Diváci jsou v ochozech hokejového stadionu báječní. Česká společnost mu ani v Davosu neschází. V kostele, kam chodí, káže český pastor. I když německy. "Ale setkáváme se skoro každý den. Zalyžovat, na kafe," říká. " Mám tu i kamaráda Slováka s jugoslávskou manželkou. Naše vtípky, knedlíky a český pivo, to je někdy příjemný."