„Moc jsem se těšil, přijel jsem i přesto, že jsem byl nemocný. Na Plzeň mám krásné vzpomínky,“ hlásil osmadvacetiletý Sýkora.
Ani fanoušci nezapomněli, na konci vyvolávali vaše jméno...
Velmi pěkně jim za to děkuji, zůstávají v mém srdci. Nejraději bych si s každým z nich připil, ale to bych asi nedal... (smích)
Měl jste velkou motivaci?
Měl a užil jsem si to. Přijeli jsme o den dřív, stihl jsem našim klukům i trošku ukázal město. I pivko ochutnali a byli nadšení. Navíc se mi podařilo vstřelit gól. Jen mě mrzí, že jsme prohráli. Kdyby to byla remíza, bylo by to zajímavější.
Co zápas rozhodlo?
Ani jeden tým nebyl kompletní, ale byl to dobrý zápas. My udělali pár zbytečných faulů, plzeňské přesilovky rozhodly. Ale padlo deset gólů, diváci si přišli na své.
Jak jste se po těch letech změnil vy?
Mám malou dcerku, za ni jsem šťastný. A jinak? Roky přibývají, já stárnu a tloustnu...
