Uhranul Kontinentální hokejovou ligu rekordem – a navíc ho každým vítězným zápasem může posouvat. Jakub Kovář byl u všech 35 výher Jekatěrinburgu v základní hrací době a trochu ho mrzí: „Kdyby se počítaly i výhry v nájezdech, tak jich mám ještě víc. Nechápu, proč to tak Rusové počítají.“
Dosud byl rekord 33 výher. Díky čemu jste ho překonal?
Už v létě jsem se cítil dobře, ale nenapadlo mě, že s Jekatěrinburgem uděláme tolik bodů a výher. Dobře jsem se připravil, mám nejlepší sezonu kariéry, což se odráží na výsledcích týmu i mých statistikách.
Máte 94,5% úspěšnost zákroků, průměrně inkasujete 1,61 gólu na zápas. Co za tím je?
Obrovská dřina. Je spousta gólmanů, kteří v sobě nenašli sílu a chuť na sobě pracovat. Nebo nepřizpůsobili svůj styl modernímu hokeji. Buď se propadli, nebo radši skončili. A já jsem prostě končit nechtěl. Nechtěl jsem se ani propadnout do průměru. Proto jsem poslední tři roky na konci sezony dřel na tu novou. Vyplácí se mi dlouhodobá práce.
To znamená?
Musíte mít v sobě chuť a některým se v tomhle věku motivace hledá těžko. Já se teď naopak cítím nejsilnější, i když je na těle znát, že potřebuje větší regeneraci než před sedmi lety. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se už podruhé omluvil trenérům národního týmu z akce Euro Hockey Tour.
Jste unavený?
Chytám hodně, a i když jsme první, tak mám v brance víc práce, než jsem měl ve své první sezoně v KHL v nejhorším týmu ligy. Únava se hromadí a já pauzy potřebuju, abych si odpočinul a nabral síly. Potřebuju být agresivní, výbušný, nemůžu se v bráně ploužit – to bych nebyl já a výsledky by nebyly takové.
„Ve dvaceti jsem si občas zašel na pivo, to už dneska nedělám. Cítím, že mám zodpovědnost za celý mančaft.“ |
Na druhou stranu říkáte, že máte rád, když jste v zápřahu.
Jenže nároďák je složitější. V Rusku hrajeme ještě v pondělí a já bych musel skoro bez spánku přeletět do Prahy, potom na turnaj do Švédska a zase zpátky. To je cestování mezi čtyřmi zeměmi přes tři časová pásma. Po týdnu by to na mě padlo, což si nemůžu dovolit. Za tři týdny začíná play off a ve třiceti letech se z toho člověk dostává mnohem hůř – možná se z toho ani nemusí dostat.
Takže reprezentace je podle vás pro mladé?
Všimněte si, že spousta reprezentačních koučů vozí mladé kluky. Hokej je dneska desetkrát náročnější než před dvaceti lety. Síly během sezony ubývají. Proto by na tyhle akce měli jezdit mladí kluci, kteří je fyzicky zvládnou a naopak jim to pomůže. My starší si potřebujeme odpočinout a šetřit síly na závěr sezony. A tím pádem předcházet zraněním.
Jakub Kovář a reprezentace
Je pro vás lákadlem mistrovství světa?
Ano, na druhou stranu jsem realista a vím, jak to chodí. Trenéři mají zájem o Pavla Francouze a Davida Ritticha. Ve hře je určitě i Petr Mrázek. Je mi jasné, že těmhle klukům budou těžko říkat ne. Soustředím se jen na svou sezonu. Strašně bych chtěl chytat, co nejdéle to půjde.
Je v síle Jekatěrinburgu, aby vzdoroval titánům, jako jsou Petrohrad nebo CSKA?
Na tyhle týmy vůbec nekoukáme, protože na ně můžeme narazit až na konci dubna. Soustředíme se na týmy z naší konference. Věřím, že když ze sebe vymáčkneme maximum, tak s nimi můžeme bojovat.
Jak bojujete se stárnutím?
Životosprávou. Odmala jsem nevynechával moc zápasů, mám to tak rád. Ale musím tomu upravovat tréninky a teď už i život. Ve dvaceti jsem si občas zašel na pivo, to už dneska nedělám. Cítím, že mám zodpovědnost za celý mančaft. Když se o sebe nebudu dobře starat, tak to tým poznamená. Musel jsem upravit jídelníček. Vyhodil jsem cukry, hlavně ty umělé. Byl jsem milovník hovězích steaků, ty jsem také vyměnil za lososa. Nejdůležitější je ale velká dřina během května a června.
Měl být zraněný, v KHL ale chytal. Potřebuju přestávku, řekl Kovář |
Chápu, člověk se cítí líp, když je hubenější.
Já si držím stejnou váhu jako vždycky. Důležitější je tělo líp vyživovat. My hokejisti svaly potřebujeme, nejsme fotbalisti, kteří odběhají deset kilometrů vytrvalostním tempem. Hrajeme výbušně. Čím rychleji regenerujeme, tím líp, protože hrajeme skoro obden. Když se dobře cítíme, tak máme i větší sebevědomí.
Hlídat se tedy nemusíte?
Mám tak obrovitánský výdej, že to není potřeba. Když jsem před sedmi lety přišel do Ruska, tak jsem po každém zápase sežral 300gramový hovězí steak. Dneska si ho dám jednou za tři týdny a spíš do sebe po zápase cpu rybu, abych ještě dalších osm hodin netrávil maso. Neznamená to ale, že bych držel dietu. Nezhubl jsem, jen jsem si udělal na těle víc svalů.
Jaké máte ambice? Na kolik výher můžete dosáhnout?
Poslední výhrou v Kazani jsme udělali velký krok k tomu, abychom udrželi první místo v konferenci. To je pro nás bod číslo 1, protože by to bylo poprvé v historii klubu. A pak chceme poprvé v historii projít přes první kolo play off. Když to zvládneme, tak z nás spadne očekávání.
Jak moc těžké je vychytat 35 výher? Může to někdo překonat?
Téhle lize vládnou dva kluby: CSKA Moskva a Petrohrad. Věřím tomu, že kdybych byl v jednom z nich a odchytal tolik zápasů jako v Jekatěrinburgu, tak je to číslo ještě mnohem větší. Jenže brankáři v těch klubech se hodně střídají.
Třeba za některý z nich budete chytat.
To si nemyslím. Nejsem typ, který by o tom snil.
Proč?
Spíš mě láká chytat za tým, který tyhle favority smázne. Oni řídí celou soutěž a skoupí všechno, co můžou, aby byli nejlepší. Jsou to vlastně bázové kluby ruského nároďáku. Necítil bych se tam dobře.
