Kováčik svým rozhodnutím doslova šokoval celý slovenský hokej. „To se tak často nevidí, aby někdo na vlastní žádost ukončil kontrakt,“ shoduje se většina tamních médií.
Vše je o to zvláštnější, že Kováčik smlouvu dobrovolně stornoval hned zkraje sezony. Je přece běžné, že se vám nemusí dařit. Zvlášť když jste starší hráč, u kterých není neobvyklé, že jim chvíli trvá, než se dostanou do provozní teploty.
„Příprava a začátek sezony byly super, cítil jsem se na ledě dobře, ale potom přišla krize nejen na mne, ale i na celé mužstvo. Začalo to debaklem v Žilině, kde jsme dostali desítku,“ vysvětloval své rozhodnutí 37letý Kováčik, který v Nitře odehrál pouhých třináct zápasů, v nichž si připsal jeden bod za asistenci.
Ač to býval vždycky spíše defenzivní obránce, tak i tohle číslo o něčem vypovídá. Jenže i fanoušci, kteří si od něj hodně slibovali, byli z jeho rozhodnutí dost opaření.
„Moc hráčů nemá odvahu něco podobného udělat, ale když jsem viděl, že mi to nejde, tak to bylo rozumné řešení. V posledních zápasech jsem se už necítil dobře. Byl jsem fakt v útlumu, a proto jsem požádal vedení o rozvázání kontraktu. Bude to tak lepší pro mě i pro klub. Chtěl jsem Nitře pomoct, i proto jsem se vrátil z Česka domů, ale nějak se mi to nepovedlo.“
Jsou to sympatická slova, přesto pro mnohé těžko pochopitelná. Kdo by se sám dobrovolně vzdával práce a šel do nejistoty? Kdo by riskoval, jestli si ho v takové situaci ještě někdo vezme?
Jedno je jisté: chce to odvahu. Kováčik momentálně trénuje v rodných Topolčanech a překvapivě říká: „Už mám pár nabídek, takže chvíli počkám a potom se rozhodnu. Věřím, že jsem hokej za čtyři měsíce hrát nezapomněl a změna mi pomůže.“
A kde že bude hrát? Vyloučený není návrat do české extraligy, byť chtěl zkušený bek původně dohrát kariéru doma na Slovensku. „Je to tak: pokud přijde zajímavá nabídka ze zahraničí, jsem připravený ji akceptovat.“
