Holka, která si na konci 90. let vybrala za svoje sportovní odvětví lední hokej, musela od okolí počítat v lepším případě s přehlížením, v horším s pohoršením. Tehdy se zkrátka hokej pro děvčata nehodil...
Denisa Křížová si však trvala na svém – a respekt si dokázala zjednat i v ryze chlapeckém prostředí.
Já to vidím tak, že máme nejlepší fanoušky ze všech. Jen si vezměte to, co předváděli v Praze při loňském mistrovství. I holky v Americe za mnou chodily a říkaly, že je to naprosto úžasný
„Kromě mě tehdy hrávala s klukama ještě jedna holka, ale moc dlouho nevydržela,“ vzpomíná třicetiletá rodačka z Horní Cerekve, jež dlouhé roky patří k oporám české ženské reprezentace a loni slavila s týmem Minnesoty vítězství v nejlepší ženské soutěži světa – PWHL.
Denisa Křížová● Česká hokejistka se narodila 3. listopadu 1994 a vyrůstala se svojí rodinou v Horní Cerekvi. ● S hokejem začala v nedalekém Pelhřimově, kde nastupovala v chlapeckém týmu. Ve starší kategorii tehdy hrával i Libor Šulák, který dnes působí v ruské KHL. ● Ještě jí nebylo ani 13 let, když začala dojíždět do Prahy, kde nastupovala v ženském týmu Slavie. ● Od 15 let patří pravidelně na seznam hráček nominovaných do české ženské reprezentace. ● V roce 2011 vyrazila hledat svoje hokejové štěstí do zámoří, kde nejprve hrála za univerzitní týmy a potom za Boston Pride. ● V sezoně 2019/20 odjelana tři roky do Švédska, konkrétně do klubu Brynäs IF. ● Další ročníky už ale opět strávila za mořem a loni slavila s Minnesotou vítězství v ženské obdobě Stanley Cupu. |
Walter Cup jste nad hlavu zvedla loni na konci května, ovšem do svého rodiště jste ho dovezla až nyní...
Musela jsem si počkat, protože se hrálo v zámoří a holky ho pochopitelně chtěly nejprve ukázat v Americe a v Kanadě. Jsem ráda, že na mě to vyšlo aspoň teď a že ho mám aktuálně uložený doma.
Mužskou trofej, slavný Stanley Cup, většinou po celou dobu hlídají osobní strážci. Má podobnou ochranku i Walter Cup?
Zatím ne, tudíž jsem si ho mohla se svými blízkými pořádně užít.
Možná byste si ho mohla nechat a zahájit příští vítěznou představovací jízdu pro změnu v Česku, co říkáte?
To by bylo krásný, ale nejprve ho musíme znovu vyhrát. Každopádně slibuju, že proto s holkama v Minnesotě uděláme opět maximum.
Vybavíte si, co všechno vám proběhlo myslí po loňském posledním utkání? Bylo tam všechno to odříkání, ranní vstávání, náročné tréninky...?
Řekla jste to úplně přesně, to vše tam bylo. Celkově se ale jen těžko hledají slova, která by dokonale vystihla veškeré pocity. Rozhodně to bylo něco neuvěřitelného, a tak nádherného, že to chci zažít znovu.
Připadala jste si jako pravá hokejová celebrita? Zvali vás na nejrůznější setkání a srazy s novináři?
Jasně. A taky s fanoušky, což bylo strašně milé. Hrozně jsme si ty chvíle s holkama užívaly.
A jak dlouho trvaly oslavy?
Zase si nepředstavujte žádné obří slavnosti nebo několikadenní alkoholovou party. V tomhle směru to bylo spíš střízlivější, ale strašně fajn. Oslavovaly jsme jako tým a maximálně jsme si to užily.
Měla jste v hledišti při rozhodujících zápasech podporu rodiny?
Bohužel ne. Program byl totiž tak náročný a vše by se muselo řešit prakticky z minuty na minutu, že se to zkrátka nedalo skloubit. Rodiče mi tedy fandili aspoň na dálku a oslavovali jsme až po sezoně.
Pojďme se na chvilku věnovat vašemu současnému programu. O víkendu končila poslední generálka národního týmu před světovým šampionátem, který letos v dubnu hostí České Budějovice. Vzhledem k tomu, že jste turnaj v Liberci vyhrály, se můžeme těšit na další úspěšné domácí mistrovství světa?
Kluci nám loni nastavili laťku nejvýš, co mohli a my teď uděláme maximum, abychom je napodobily. Moc se na mistrovství těšíme. Snad budou fanoušci chodit.
Vzhledem k tomu, že Horní Cerekev není od Českých Budějovic zase tak moc daleko, tak byste konkrétně vy mohla na tribuny přilákat dost diváků, co říkáte?
Je pravda, že jsem jim to teď při setkání připomínala, tudíž očekávám velké davy. (usmívá se)
O českém publiku se často říká, že co fanoušek, to trenér. Vidíte to stejně?
Já to vidím tak, že máme nejlepší fanoušky ze všech. Jen si vezměte to, co předváděli v Praze při loňském mistrovství. I holky v Americe za mnou chodily a říkaly, že je to naprosto úžasný. Hodně jich bude hrát právě na šampionátu v Českých Budějovicích a strašně se těší, že takovou atmosféru zažijí na vlastní kůži. Těší se na všechny ty bubny, šály a vlajky. A já taky.
Kdysi jste mi řekla, že vaším největším přáním je zahrát si na olympiádě. To se vám už splnilo, navíc jste vyhrála nejlepší ženskou ligu světa, hokejem se živíte... Co je teď tím vaším největším přáním?
Samozřejmě, že skvělá by byla medaile z domácího šampionátu. A taky bych se ráda podívala příští rok i na další zimní olympiádu do Itálie.
To by snad neměl být problém, vzhledem k tomu, že pozvánku do národního týmu dostáváte pravidelně už nějakých patnáct let. Nebo se pletu?
Máte pravdu, ale rozhodně to není tak, že bych se jen dívala, kde budeme hrát příště. Musím dál pořádně makat, abych mohla reprezentovat. Vážím si každé pozvánky.
Každopádně pro spoustu začínajících hokejistek jste obrovským vzorem. Mimochodem, jaký jste měla pocit, když jste před pár dny objížděla zimní stadiony na Vysočině a na vlastní oči viděla, kolik děvčat v současné době hokej zajímá?
Byla jsem strašně mile překvapená. To se s dobou, kdy jsem já začínala, vůbec nedá srovnat. Tehdy bylo divné, když holka hrála hokej. Naopak teď jsem třeba v Telči viděla jeden trénink, kde bylo na ledě víc holčiček než kluků. Z toho mám obrovskou radost. Je vidět, že je u nás ženský hokej na vzestupu.
Pořád to ale zatím není nic proti Americe. Mimochodem, jak se vám líbí v Minnesotě?
Moc, i když je tam obrovská zima. Říká se o ní, že je to stát tisíců jezer. Jako Finsko. A taky je to hokejový stát. To si neumíte představit, kolik tam hraje univerzitních týmů a kolik lidí jim fandí.
Chodíte si také na nějaké jezero zabruslit?
Samozřejmě jsem na některém bruslila, ale v sezoně na to není moc čas. Nicméně super je už to, když vidíte ty mraky lidí s bruslemi na nohou, jak si bruslení užívají.
V zahraničí žijete polovinu svého života, plánujete se někdy v budoucnu vůbec vrátit domů? Nemyslím přímo do Horní Cerekve, ale do Česka?
Plánovat můžu ledacos, ovšem realita bude nakonec třeba úplně jiná. Pořád každopádně platí, že po sezoně se domů vracím vždycky moc ráda.