Kdo neviděl tak nádherný, krátký film o půdě od půdního biologa (Ladislav Miko) - https://www.youtube.com/watch?v=Z5rMheOnaec&t=2s

Žížaly nám (jako vše ostatní) vyhubili způsobem hospodaření naši dotovaní zemědělci. Není to jen o žížalách. Je to o všem živém v půdě. Namísto přírodního hnoje, který žížaly milují, hnojí naši dotovaní zemědělci prášky. A protože všechno se vším souvisí, voda se nezadržuje, žížaly nejsou, travní rostliny rostou pomalu a usychají. Balík sena je dnes 10x dražší, než před 15 lety. A to vše ve jménu pěstování řepky s požehnáním EU, a dotací, které jsou vypláceny z kapes nás všech. Ministři zemědělství o tom ví, ale hrají na babu.

No to je sice pravda, ale ten hnůj se jaksi nevezme jen tak. Potřebujete živočišnou výrobu a pak bude hnůj, který se nechá rozvozit na pole.

Každý zahrádkář ví, že kos je užitečný pták, protože tahá ze země žížaly.

věřím na sukcesi. Dle mého je pro půdu nejlepší les, ten který si tam sám vyroste. Pokud by se to mu mělo nějak pomoci, tak bych zvolil jen lehké popostrkování, které by bylo rychlejší než běžný nálet.

Než se opět nějak zaměřovat na jednodruhový les. Třeba olšový, který může v budoucnu vyvolat nějaké další nečekané problémy. Tak bych vytvořil nějaké vhodné semenné směsi. Inspirované třeba tak jak píše níže pan Polášek. Ne vše by všude vzešlo. Ne vše by všude obstálo v konkurenci vhodnějších stromů. Nicméně takhle to v přírodě funguje.

Nejdřív vyrostou keře, pak břízy, mezi nimi vyrazí větší stromy. A za dvacet třicet let máte bukový les, nebo jiný. Ale vhodný pro danou lokalitu.

Další berlička pro obnovu lesa je nevyholování půdy. Měli by tam zůstat vyvrácené kořeny po vychřicích. Měli by tam zůstat uschlé a popadané stromy, klidně ty sežrané smrky. Ležící hnijící dřevo váže vodu.

Pěstování lesů na dřevo prostě musí jít stranou. Tady jde o víc. Nakonec se ale pouze změní ekonomika. Bude méně smrkového stavebního dříví. Ale více třeba nábytkového. Protože v takových nových lesích bude více buku, ořechu atd. A není lepší dělat produkt s přidanou hodnotou - nábytek, než vyvážet stavební dříví?

Olše je dřevina mokrých podmáčených území. Tam kde je běžně vlhká půda nebo dokonce sucho, olše prosperovat nebude.

Dobrá dřevina na rekultivaci, pokud se to bere z hlediska kvality biomasy vzniklé z listů je potom lípa. Sice potřebuje taky trochu vlhčejší půdu, ale už to není tak hrozné. Zvláště pokud se jejich vysazování zaměří na to, aby měly co nejodolnější kořenový systém. Neboli se vysadí na finální stanoviště v co nejnižším věku a růst kořenů do hloubky se ještě podpoří nějakými postřiky rostlinnými stimulátory. Lípy, zvláště lípa malolistá, bude taky prosperovat v chladnějších oblastech než by prosperovaly duby, duby v našich zeměpisných šířkách prosperují výrazně pouze v nízkých nížinných polohách, lípa může jít až do středních poloh.

Velký potenciál má podle mne taky třešeň ptačí. Dokáže slušně intenzívně růst v širokém rozmezí kvality stanoviště, na rozdíl od lípy produkuje použitelnější tvrdší dřevo a její listí taky vytváří poměrně kvalitnáí biomasu. A na rozdíl od lípy by se mohla na finální stanoviště mnohem snadněji rovnou sít. Stromy vyrostlé ze semena přímo na stanovišti mají většinou mnohem kvalitnější kořenový systém než stromy přesazované neboli sázené ze stromečků, takový porost by tedy byl mnohem odolnější proti větru i proti suchu. V neposlední řadě by větší rozlohy porostů třešně ptačí přinesly včelařům zdroj poměrně kvalitního medu.

jako nerozumím tomu, jen laicky uvažuji. Ale pokud bych chtěl pracovat s opravdu velkou smrkem vyčerpanou holou půdou. Nebylo by vhodné začít nejprve pracovat s menšími rostlinami? Pokud bych chtěl předběhnout nálet, který na velké ploše bude pomalý. Tak bych začal se setím rostlin kterým nevadí kyselá půda. Ty by tvořili základní biomasu. A krytí pro vzrůst keřů a stromů. A i ty keře bych podpořil. Stromu trvá velmi dlouho než se dostane do stavu kdy produkuje závažné množství listí. Takové rostliny můžou pracovat pro půdu prakticky okamžitě. Keře stále rychleji než stromy.

Pamatuji když jsme jako děti v propršeném září (což už nějaké desetiletí nepamatuji) šli do školy a museli jsme se vyhýbat všudypřítomným žížalám na cestě... opět nepamatuji kdy naposledy jsem to zažil.

Žížal je po dešti na chodnících pořád dost, musíte ale jít do vesnic, ne ve městě. Pod asfaltem a betonem žížaly nežijí.

Akorát bych řekl, že v poslední době ničí žížaly kamiónová doprava. Těžké náklady se kamióny převážejí čím dál víc a vibrace z těch těžkých nákladů na žížaly v okolí silnic působí. Žížaly , pokud půdu rozvibrujete, mají v takovém případě reflex vylézat na povrch. Kde je potom hubí predátoři, kosi, drobní draví ptáci , ještěrky a podobně.