Rostliny potřebují vodu nejen pro růst a všechny procesy uvnitř svého těla, ale značné množství spotřebuje také transport živin. Jen pro představu, k produkci jednoho kilogramu rostlinné hmoty (sušiny) je potřeba až šest set litrů vody.
V této souvislosti platí, že vyrovnané hnojení šetří vodu, protože rostliny potom potřebují méně vody k příjmu a transportu lehce dostupných živin.
Poměr rašeliny a jílu
Abychom zabezpečili plynulý dostatek vody, je značně jednodušší, když má půda dostatečnou schopnost ji poutat. K tomu musí mít dostatek jílovitých částic a humusu, které na rozdíl od písku přijmou a zadrží hodně vody.
Se zvyšováním obsahu jílu se ovšem zhoršuje uvolňování vláhy pro kořeny rostlin. Může dojít i k tomu, že jeden litr jílovité půdy sice obsahuje ještě 250 gramů vody, ovšem sací síla kořenů ji nedokáže získat a rostliny začínají vadnout.
V rašelinných půdách může tento stav nastat ještě při vyšším obsahu vody, proto by neměly vyschnout pod padesátiprocentní obsah vody. Také směsi rašeliny a jílových minerálů, které se používají při pěstování hrnkových květin, mají vyšší „bod vadnutí“ než minerální půda, a musí být proto udržovány v poněkud vlhčím stavu.
Pro představu: písčitá půda má vodní kapacitu 200 g/litr půdy, z toho je využitelných ale jen 120, u hlinité je poměr 350/200, jílovité 450/150 a rašelinné 900/400.
Vláhu hlavně ke kořenům
Pokud rostliny spotřebují využitelnou vodu, začnou vadnout a zastavují jak příjem živin, tak i fotosyntézu. Proto bychom tomu měli včas zabránit.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Rostliny často využijí přímo jen malé množství deště a zálivkové vody. U silně slehlých půd nebo na svažitých pozemcích voda mnohdy povrchově odteče nebo se neproduktivně vypaří z ornice.
Přebytek vody se naopak v propustných půdách rychle vsákne a popřípadě je opět využitelný vzestupem z mělkého půdního horizontu. Skutečný prospěch přináší pouze voda, která se hromadí v půdě v blízkosti kořenů. Jak to zajistit?
Ulehčete vsakování vody (rozrušení půdního škraloupu, zasakovací pásy na svažitém pozemku), omezte vypařování na minimum (zapojený porost, mulčování půdy, nakrytí černou netkanou textilií, zakrývání půdy průsvitnou textilií – především u výsevů, šetrný způsob závlahy – například kapková závlaha, doba závlahy – večer, časně ráno, posilněte schopnost ornice a spodiny k jejímu poutání (omezení utužení půdy, dodávání organických látek do půdy – hnůj, kompost…).
Nároky rostlin na vodu
Ovoce: Potřeba vody u jednotlivých druhů rostlin je velmi rozdílná. Z našich ovocných dřevin jsou nejnáročnější maliník, rybíz, broskvoň, jabloň, hrušeň a slivoň. Méně náročné jsou třešeň, višeň a ořešák vlašský. Nenáročné jsou meruňka, réva vinná a mandloň.
Zelenina – silně náročné druhy: celer, kadeřávek, kapusta, křen, květák, mrkev, okurka, reveň, tykev, zelí.
Středně náročné: cibule, černý kořen, hrách, kedluben, mangold, petržel, rajče, salát.
Málo náročné: fazol, chřest, řepa salátová, špenát, tuřín. Většina druhů zeleniny se však během hlavního období růstu neobejde bez dodatečné zálivky.
Měli bychom zde respektovat princip: zalévat méně často, ale důkladněji než častěji a s malými dávkami. Při každé zálivce bychom měli dát na 2 m² asi jednu konev.
