Pro zahradní architekty, designéry i projektanty vždycky musí mít příchuť dobrodružství, když je osloví nový klient. To očekávání, co je čeká za prostor pod širým nebem – v kombinaci s přáními a představami majitelů. V tomto případě to byla radost, takových míst moc není. Osvícených klientů s respektem ke krajině, doufejme, bude přibývat.
Přesně taková je totiž rodina žijící ve zrekonstruované hájence ve středních Čechách, která od začátku považovala zahradu a celý svůj 22hektarový pozemek za stejně důležitý prostor pro život jako samotný dům. Možná i důležitější.
Svobodná i užitečná zahrada u hájenky |
Zahradního designéra Ferdinanda Lefflera oslovila s jasnými požadavky, a projektu se spolu s ním ujali jeho kolegové Tomáš Sklenář a Zuzana Korpášová ve spolupráci s ateliérem Flera. Co si majitelé přáli, a co designéry čekalo?
„Byla to pro nás výjimečná a velmi lákavá výchozí pozice. Přáli si vytvořit spíše venkovskou zahradu, jež bude útočištěm pro dospělé, děti, domácí mazlíčky, volně žijící živočichy v okolí i hospodářská zvířata chovaná s láskou a péčí řádného hospodáře,“ popisuje tento projekt Ferdinand Leffler ve své knize Zahrada je pro radost.
Stejně jako dům, i kolna za ním prošla rekonstrukcí. Slouží jako zimní zahrada a místo na sušení bylinek. A dostala příhodnější jméno: „silencárium“.
Propojení s krajinou jako priorita
Aby dosáhli přirozeného prolnutí domu s okolním prostředím, museli designéři velmi citlivě pracovat s původní zelení. Specifickým prvkem celého konceptu se pak stal přechod záhonů do krajiny – proto také v galerii najdete trvalkové výsadby s výraznou převahou travin.
Jako každá jiná, i tato zahrada se nonstop vyvíjí a zraje. Majitelé na ní nejen odpočívají, ale s chutí se tu i realizují a neustále ji vylepšují. „Posezení, která jsme navrhli, doplňují novými – i ve vzdálenějším částech rozsáhlého pozemku vytváří další místa nerušené relaxace ve volné krajině,“ nadšeně popisuje Ferdinand Leffler.
Místo staré techniky ve dvoře usedlosti trůní jezero s terasou a kuchyně![]() |
Na louce je totiž možné pozorovat srnky pasoucí se u nedaleké kapličky, z jižního kopce je pak nádherný rozhled do krajiny – zdobené vybudovanými kamennými zídkami a doplněné sochami Michaela Sýkory. Oblíbené místo majitelů se nachází také mimo oplocenou zahradu, v hájku, položeném severně od domu. Někde našly své místo lavičky, jinde k odpočinku vybízejí houpačky a hamaky.
A nejen to, v zahradě samozřejmě najdete i vodní a ohnivý živel. „Oheň a vodu mám rád a pokud to jde, neměly by podle mne na zahradě chybět. Na tomto pozemku jsou opravené tři studny, místem protéká potok a v bezprostřední blízkosti domu bylo navrženo i vodní koryto,“ popisuje Leffler vodní prvky. Současně dodává, že i ohniště doplnili odkládacím prostorem, poličkou a kohoutkem s vodou: „Vznikla tak venkovní kuchyně, jejíž součástí je i houpací síť. Je naprosto kouzelné v pozdním letním večeru pozorovat hvězdy a poslouchat při tom praskání ohně.“
U městského domu stačí zahrada jako dlaň a dá se vykouzlit venkovní obývák![]() |
Zahrada smysluplná a užitečná
Jedním z největších požadavků, se kterým rodina přišla, bylo navržení velkorysé produkční zahrady. Pro užitkovou část našli designéři architektonického atelieru Flera vlastní prostor, který od zbytku zahrady oddělili kovovou bránou s ozdobnými prvky. Skleník pak obklopují vyvýšené záhony, keře a několik ovocných stromů. Během sezony tu sklízejí rajčata, okurky, papriky, mrkev, dýně i cukety. Nebo si jen tak mohou ze stromu utrhnout jablko, třešně, švestku, kdouli, a dokonce i trochu nedoceněnou bílou moruši.
Designéři nezapomněli ani na drobné ovoce, jako jsou jahody, maliny, rybíz, angrešt a borůvky. „Láska k pěstování a přirozenému koloběhu přírody je tady dotažena k dokonalosti – takže například slepičince, známé přírodní hnojivo, najdou uplatnění v nedalekém dýnovišti, jak sami majitelé prostor nazývají,“ prozrazuje Leffler.
Užitková část má na zahradě vlastní prostor, samozřejmě nechybí skleník.
Jedlé rostliny však rostou i ve vyvýšených záhonech u domu, stejně jako v různorodých rustikálních nádobách v jeho okolí. Velký důraz tu byl kladen i na pěstování bylinek. Ty kromě užitkových záhonů rostou mezi trvalkami, neboť často velmi vhodně doplňují estetickou funkci. Levandule, třapatka, tymián, šalvěj, dobromysl, šanta kočičí, lichořeřišnice – to všechno jsou léčivky, které obohacují ostatní květinovou výsadbu a traviny.
„Mysleli jsme samozřejmě i na praktickou stránku věci, a to na zalévání, abychom obyvatelům domu ušetřili práci – v záhonech u domu je automatická závlaha, v užitkové části pak kapková,“ popisuje Leffler. A dodává, že i kolna za domem prošla rekonstrukcí, aby mohla sloužit jako zimní zahrada a místo na sušení bylinek. Dostala také nové, příhodnější jméno: „silencárium“.
Kolem hájenky tak vznikl svět, který je oázou pro všechny, kteří zde žijí nebo třeba jen přijdou na návštěvu. „Každá návštěva tu končí výslužkou, dostávám domácí vajíčka, med i sušené bylinky“ uzavírá příběh jedné neobyčejné zahrady Ferdinand Leffler. Je rád, že se tu podařilo s elegancí a přirozeností spojit staré a nové, okrasné a užitkové. Což dohromady nabízí obrovskou paletu barev a chutí, které by živá zahrada měla vždy mít.
Pochlubte se, jak je v zajetí sněhu, ledu či jinovatky vaše zahrada krásná![]() |