Majitelé se třemi odrostlými dcerami statek rekonstruovali postupně sami a snažili se použít co nejvíc místních materiálů a prvků, díky kterým zůstal zachován původní ráz chalupy. Postupnou renovací tu nejdřív prošel samotný dům a přilehlá stavení usedlosti, pak se ke slovu dostala zahrada.
Autory venkovské zahrady s biotopem ve dvorku se stali Ferdinand Leffler a Anna Chomjaková ve spolupráci s ateliérem Flera (realizovala ji firma Virtoni). „Tito majitelé lokálností vysloveně žijí. Měli tehdy přehled o kompletních sortimentu všech antiků v okruhu 50 kilometrů,“ vzpomíná s úsměvem.
Venkovská zahrada s biotopem ve dvorku |
Přestože k domu náleží i sad s loukou, uzavřená dispozice budov už při první návštěvě zahradním designérům naznačovala, že vše podstatné se bude muset odehrávat právě ve dvorku. „Prostor, který tradičně sloužil ryze hospodářskému využití a jako parkoviště zemědělské techniky, si přála rodina využívat k odpočinku a setkávání s rodinou,“ popisuje počátky vzniku unikátního řešení zahrady ve dvoře zahradní designer Ferdinand Leffler.
Tomu byl poctivý přístup majitelů ke staré usedlosti sympatický. „Většinou se setkávám s požadavkem spojit nové se starým. Zachovat tvarosloví domu, ale malá okna nahradit velkými, ke staré chalupě naprojektovat ultramoderní přístavbu a tak podobně,“ konstatuje. Tady majitelé pro „nové prvky“ vyráželi maximálně do již zmíněných antiků.
Zahrada Terezy Kostkové oslavuje motýlí keře i Nvotovu hereckou maringotku |
Plavecká délka 15 metrů? Nakonec se vešla
Jedním ze zásadních požadavků majitelů bylo obrovské jezero s luxusní plaveckou délkou kolem 15 metrů. „Bylo to poprvé, co jsme tak dlouhý vodní prvek navrhovali do tak těsného prostoru,“ popisuje Ferdinand Leffler ve své knize Zahrada je pro radost. Anna Chomjaková dodává: „Pamatuji si, že na zpáteční cestě do Prahy po úvodní schůzce na pozemku – když jsme ještě neměli ani zaměření toho dvora – jsme se s Ferdinandem bavili o tom, že se to tam snad ani nevejde. A pokud ano, tak už tam nevejde nic jiného.“
Vlastně se tím definoval samotný koncept: na dvoře je dnes hlavním prvkem biotop, v němž si dobře zaplave i slušný plavec. A jezero je doplněno zelení tak, aby rozměrná vodní plocha působila přirozeně a nenásilně. Prohlédněte si fotografie – a uznáte, že se týmu atelieru Flera nakonec podařilo navázat na citlivou rekonstrukci usedlosti a posunout snahu majitelů o autenticitu místa ještě o stupeň výš.
Řešení vodního prvku? Maximálně přirozené„Celý dvůr je z kopce a výškové převýšení mezi začátkem a koncem biotopu je 60 cm – to jsme využili na zvukový přepad – vodopád,“ popisuje technické řešení projektantka Anna Chomjaková. S tím, že biotop má dva samostatné okruhy vody. „Vodopád není součástí plavecké části biotopu, je v podstatě falešný – oběh vody ve vodopádu je samostatný. Dá se kdykoliv vypnout bez ohledu na to, aby se muselo vypínat čerpadlo pro oběh vody v biotopu, které musí být zapnuté téměř nepřetržitě,“ popisuje dva samostatné okruhy projektantka.   Dno biotopu má navíc spád. Nejhlubší část má dva metry je v horní části zahrady, tam je možné do vody i skákat. Směrem k umělému vodopádu dno postupně stoupá až do výšky 140 centimetrů od hladiny, celkový rozměr biotopu je úctyhodných 17,5 x 5 metrů. Je vybavený technologií, která maximálně využívá přírodních procesů, přirozeně probíhajících v řekách. „Dochází tak k maximálnímu odbourávání živin a jejich absorpci v kombinaci s minimální energetickou náročností. Na snímcích není vidět, je umístěná pod terasou s lehátky,“ dodává Anna Chomjaková. |
„Nepřicházelo totiž v úvahu vytvořit supermoderní jezero a na vytvoření vodního prvku organického tvaru byl dvorek příliš těsný. Inspirovali jsme se tradičními kamennými napajedly a vytvořili jedno veliké na koupání. Hladinu jezera jsme posunuli o 30 cm výš, a vznikl tak dojem obřího napajedla. V blízkosti venkovní kuchyně je prvek doplněn vodním přepadem, zvuk padající vody je příjemnou kulisou,“ popisuje Ferdinand Leffler.
Venkovní kuchyně jako druhé velké téma
Dalším velkým přáním majitelů byla venkovní kuchyně, kterou zahradní projektanti vytvořili z jedné stávající stodoly. „Kuchyň je prostorná, krásně otevřená vůči vodnímu prvku a zároveň střechou původního stavení krytá před úporným sluncem i lehkými deštíky,“ vysvětluje Leffler. Při posezení u obrovského stolu je tak člověk v kontaktu původními odhalenými stěnami i romantickými krovy, „Za mě je to jedno z nejkrásnějších sezení, jaké jsme kdy dělali,“ dodává Leffler.
Výhled z venkovní kuchyně je nejen na jezero, ale i do trvalkových záhonů kolem koupacího jezera. Do těch se zakomponovala stará kamenná vodní koryta, která slouží jako dekorace i pítko pro hmyz a ptáky. Majitelům skvěle vyhovují i dvě dřevěná mola, která k biotopu přisedají, protože mají bezpochyby ideální velikost pro lehátka a odpočinek celé rodiny.
Designéři měli celou dobu také na paměti, že statek je sice zatím využívaný hlavně k letní rekreaci, ale do budoucna se počítá s možností, že bude v obýván celoročně. Majitele totiž láká představa, že by se tu na stáří usadili, a dokonce chovali hospodářská zvířata. Díky tomu, že se na to myslelo dopředu, je na to zahrada připravena.
Lefflerovi studenti vystřihli zahrady jako od profíků, funkční i krásné |
Jak se „dělá přirozenost“?
Navrhování rostlin se samozřejmě neobešlo bez tradičních procházek po okolí, aby bylo jasné, co v okolí přirozeně roste. Radost teď do zahrady přináší drobná kvítka sasanek, udaten, máček, kakostů, čemeřic, kopretin nebo lupin. Oblíbené bylinky jako levandule, mateřídouška, oregano, šalvěj, saturejka a meduňka, které jsou do trvalkových záhonů namíchané, slouží paní majitelce do čajů, na vaření i do suchých vonných směsí.
Tip Ferdinanda Lefflera, jak řešit vodní prvkyU koupacího jezera se nemusíte za každou cenu snažit, aby obzvlášť u venkovského stavení, vypadalo jako rybník. „Radši přiznejte, že to je uměle vytvořený vodní prvek. Paradoxně tyto přiznané umělé tvary vypadají nakonec v zahradě uvěřitelněji. Pokud můžete, vodní prvek nezakrývejte, užívejte si pohled na vodní hladinu po celý rok. I my se pozorováním přírody učíme, jak vodní prvek navrhnout tak, aby si rovnováhu v něm dokázali zajistit sami živočichové v kombinaci s čistícími rostlinami a dostatečnou vrstvou štěrku, ve které žijí,“ vysvětluje zahradní designer Ferdinand Leffler. S tím, že u jezer s čistou vodou z tohoto důvodu ustupuje od technologie UV lamp, které spolu s nežádoucími bakteriemi pobíjejí i jinak neškodné či užitečné tvory. |
Právě díky použitým přírodním materiálům jako je kámen a dřevo – a především hustým a divokým trvalkovým výsadbám a jejich skladbě – působí jezero uprostřed dvora naprosto přirozeně a nenásilně.
Dalším prvkem, který na dvůr přibyly, jsou stromy. „K hospodářským usedlostem vždy patřily a byla by obrovská škody připravit se o dynamiku, kterou spolu s trvalkami prostoru dávají. Jak porostou, budou poskytovat i stín, do té doby si obyvatelé vystačí s otevřenou stodolou, kde vznikla plně vybavená venkovní kuchyň s posezením dost velkým, aby pojalo i větší společnost,“ vysvětluje Ferdinand Leffler toto rozhodnutí.
A nelze samozřejmě přehlédnout přibyvší dřevěné vyvýšené záhony, příhodně umístěné v bezprostřední blízkosti odpočinkového mola a koupacího biotopu, a na dohled z domu. Majitelé dnes výpěstky z nich využívají nejen pro letní grilování s přáteli a rodinou.
Zahrada od Lefflera má vše. A dává vyniknout domu od Pleskota i výhledům |
